Svojí kamarádku z dětství jsem znovu našla na internetu, díky sociálním sítím. Dlouho jsme si jen psaly nebo telefonovaly, protože bydlela na opačném konci republiky. Pak jsem se za ní vydala. Nedopadlo to moc dobře, zjistila jsem, že to má doma dost napnuté.

Původně jsem si myslela, že přespím u ní, nakonec jsem skončila v místním hotelu. A tam jsem prožila něco strašidelného a nevysvětlitelného!

Za oknem nikdo nebyl

Z té návštěvy jsem byla docela rozčarovaná a tak jsem si šla brzy lehnout. Už jsem skoro usínala, když se najednou ozvalo nějaké ťukání. V první chvíli jsem si myslela, že někdo klepe na dveře a chce vstoupit dovnitř.

Nejspíš nějaký omyl, blesklo mi hlavou. Jenže to ťukání znělo jinak: spíš jako na sklo. Projel mi mráz po těle. Uvědomila jsem si, že jsem v sedmém patře hotelu. Pokoj nemá žádný balkón.

Je tedy nemožné, aby někdo klepal na okno – ostatně měla bych strach, i kdyby byl pokoj v přízemí.

Když je člověk v neznámém prostředí a začnou se dít podivné věci, má všelijaké děsivé myšlenky. Rozsvítila jsem a celá rozklepaná šla k oknu. Samozřejmě, že za ním nikdo nebyl. Znovu jsem si lehla, ale usnout jsem nemohla.

Po pěti minutách se ťukání ozvalo znovu a já pochopila, že ten zvuk jde přímo z pokoje!

Do rána jsem nespala!

Znovu jsem rozsvítila. Tentokrát klepání na sklo neustalo. Pocházelo ze zrcadla. Z vedlejšího pokoje to být nemohlo, protože ten můj byl na samotném kraji chodby a za stěnou byla zeď hotelu.

Byla jsem ochromená hrůzou a nevěděla, co mám dělat. Jít na recepci jsem se bála, aby mě neměli za blázna. Ťukání z druhé strany zrcadla pokračovalo ještě asi půl hodiny. Pak už se to neopakovalo. Já jsem ale do rána neusnula a odjížděla jsem unavená a v šoku.

Dodnes nevím, jak si ten děsivý zážitek mám vysvětlit!

Anna B. (43), Opava