Snažila jsem se vždy být hodná a poslušná dcera. Ale už takhle dál nemůžu. Maminka se na mě upnula a já se nedokážu od ní odtrhnout.

Už jsem měla sbalené kufry a byla jsem domluvená s kamarádkou, že u ní pár dní zůstanu, než si seženu nějaký podnájem. Ale zase jsem to nedokázala.

Jsem hrozný srab. Jenže takhle to prostě dál nejde. Já už nemůžu. Mámu mám moc ráda, ale úplně jsem kvůli ní rezignovala na vlastní život.

Byly jsme jak kamarádky

Od dvou let jsem vyrůstala jen s mámou, Předcházel tomu bouřlivý rozvod s mým otcem alkoholikem a hrubiánem. S maminkou jsme si vždy moc dobře rozuměly.

Vážím si jí, jak dokázala všechno sama zvládnout, měla autoritu a zároveň mi byla tou nejlepší a nejdůvěrnější kamarádkou. Vše bylo krásné, dokud jsem byla malá.

Jak jsem dospívala, matka s nelibostí sledovala, jak se osamostatňuji, nedokázalo to přijmout a neustále se snaží mě mít jen pro sebe.

Strach z odchodu

Od jisté doby maminka začala mít strach, že si někoho najdu, vdám se a jí opustím. Snažila se proto vtloukat do hlavy, že mužští jsou nenapravitelní darebáci. Vždyť prý sama mám příklad ve vlastním otci. Ten mimochodem mezitím kvůli nějakým dluhům skončil ve vězení.

Snažila se vyvolat ve mně strach a odpor k mužům. Přesto jsem si našla přítele. Vše vypadalo skvěle, až do chvíle, kdy jsem ho přivedla domů. Maminka vynaložila veškerou energii, aby mě před mým přítelem „ochránila“. Brzy se jí to povedlo a my se rozešli.

Vydržel všechno

Takto se jí to povedlo ještě dvakrát. Od rozvodu žila sama a na muže zanevřela. Pak se ale objevil Tomáš, který všechny matčiny urážky a narážky přecházel s ledovým klidem.

A já nutně potřebovala odejít z domu a zbavit se té tíhy zodpovědnosti, kterou na mě má maminka hrnula.

Samozřejmě, že se moje odstěhování se k příteli neobešlo bez velkých scén a pláče. Ale byla jsem rozhodnutá, že tentokrát to vydržím. Potíž byla v tom, že jsem vlastně do Tomáše nebyla doopravdy zamilovaná.

Další krach

Tomáš sice byl zpočátku vůči maminčiným invektivám neuvěřitelně odolný, ale postupem času se jeho odolnost rychle vytrácela.

Mě tížilo tak trochu svědomí, že jsem mámu opustila, a tak jsem na každé její zavolání hned přiběhla. S přítelem jsme se kvůli tomu hádali stále častěji. A nakonec přišlo, co přijít muselo: rozchod.

Jsem zpět asi navěky

Opět jsem se odstěhovala k mamince. Byla jsem tak trochu v šoku z rozchodu a neměla jsem kam jít. U maminky jsem našla pochopení pro to, že s muži to vážně nejde.

Byla jsem tehdy celá rozbolavělá, a tak jsem si to myslela taky. Jenže, to už je zase pár let a já jsem stále u mámy. Ta je spokojená, ale já vlastně žiju ten její život a ne svůj.

Marcela V. (51), Kladno