Jsem velká pejskařka a milovnice čtyřnohých kamarádů. Ale myslím si, že někteří lidé by psy vůbec chovat neměli. Pak by se to nemuselo stát.

Rex vesele vrtí ocáskem a jeho očička jsou už zase jasná a veselá. Ale ještě nedávno to byla jen kulička plná neštěstí a smutku. Můj milovaný pejsek je ale bojovník. Nakonec i mě ubránil.

Žádný extra šampión

Můj pejsek je takový roztomilý kříženec. Vzala jsem si ho před pěti lety z útulku, když mi odešel Alex. I když jsem původně říkala, že už v životě žádného pejska nechci. Ale děti už jsou z domu, jsem rozvedená a samotné mi bylo smutno. A tak jsem se vypravila do útulku.

A s Rexíkem to byla oboustranná láska na první pohled. Rexík byl odložené štěňátko. A i když jsem ho samozřejmě na jedné straně dost rozmazlovala, poslouchat musel. Začali jsme chodit na výcvik do psí školky. Zkrátka nám spolu bylo moc hezky. Jsem už v důchodu, a tak jsme se od sebe vlastně ani nehnuli.

Otřesný zážitek

Při jedné naší ranní procházce si Rexík vesele poskakoval v trávě a já se snažila s ním držet krok. Bylo krásné letní ráno, sluníčko hřálo a ptáčci vesele zpívali. Najednou se odkudsi přihnal velký černý pes a začal na mě skákat.

Hned jsem poznala, že není zrovna v dobré náladě a nemá v úmyslu si se mnou hrát. Ještě horší bylo to, že se Rex plnou parou vrhl do mé záchrany. Štěkal a dorážel na neobytného psa.

Ten na chvíli nechal mě a ohnal se proti Rexovi. Teď jsem zase já bránila svého čtyřnohého miláčka. Byla to šílená situace a nevypadalo to vůbec dobře.

Jako by se nic nestalo

Teprve po několika nekonečných chvílích se v dáli objevil chlapík. Šel klidně jako na procházce a marně volal na psa, který si z něho zřejmě nic nedělal. Rexík přežil, ale přišel o jednu zadní tlapku.

Já měla pokousané ruce a museli mi přišívat malíček. Na toho psa se už dávno nezlobím. Ale jeho páníček by měl být pořádně potrestaný. A už nikdy by neměl mít možnost vlastnit nějaké zvíře.

Simona K. (64), Dobříš