Spousta z nás skáče z jednoho vztahu do druhého a pokaždé tvrdí, že tohle je už určitě ta pravá láska. Lze ale milovat v životě tolik lidí? Co když nás naše city klamou a jen se bojíme být sami? A jak poznat, že náš vztah má pravý smysl?

Často se tak bojíme samoty, že se nám každý, s kým se cítíme příjemně, zdá být naší spřízněnou duší. Jenže po rozchodu nechápeme, jak jsme mohly milovat takového „idiota“! Ale jak si toho všimnout včas?

Láska dává křídla

Nic v životě vám nedá tak silný pocit, že zvládnete všechno na světě, jako skutečná láska, když cítíte, jak vám v přítomnosti druhé osoby buší srdce. Nabíjí nás a obnovuje naši energii. Jsme schopné pokořit celý svět.

Jenže zamilovanost se vzápětí může změnit v boj o moc. Neustále si ve vztahu totiž musíte potvrzovat vlastní důležitost. Jste vedena strachem, a tak musíte mít vše pod kontrolou, a tak máte v kapse neustále „klíčky od pout“.

Dáváte raději, než berete?

Když se zamilujete, patří všechny vaše myšlenky objektu vaší lásky. Najednou jsou pro vás něčí zájmy důležitější než vaše vlastní. Jediný důvod k nákupu nové postele je náhle fakt, že teď se o ni máte s kým dělit.

Všechno, co děláte pro svého partnera, skýtá najednou spoustu potěšení i vám. Proto je láska bezpodmínečná a zamilovanost egocentrická.

Prudký náraz citového šílenství

O vztah musíte pečovat a pracovat na něm. U za co nás tak mocně žene z náruče do náruče? Touha po přijetí, nebo strach ze samoty? Spousta z nás skáče z jednoho vztahu do druhého a pokaždé tvrdí, že tohle je už určitě ta pravá láska.

Lze ale milovat v životě tolik lidí? Co když nás naše city klamou a jen se bojíme být sami? A jak poznat, že náš vztah má pravý smysl? Milovanosti se všechno děje samo.

Veškerá pozornost se soustředí pouze na to, jak často se spolu můžete vidět, objímat se a dívat do očí. Potřebujete druhého tak silně, že máte abstinenční příznaky, když s ním nemůžete být.

Ze zamilovanosti ale láska vykvést nemusí. První náraz citového šílenství často rychle pomine a dříve či později vše přejde.

Záruční doba citů

Když skutečně milujete, je to navěky. Ať už vám vztah vyjde, nebo ne, bude pro vás ten muž vždycky láskou vašeho života. U zamilovanosti tohle neplatí.

Zamilovanost má určitou záruční dobu a rozchod je otázkou času. Potká-li jeden z partnerů nečekaně svou skutečnou lásku, veškeré city zmizí stejně rychle, jako vznikly. Skutečná láska se nikdy neztratí.

Zamilovanost není vězení

Když milujete, nemusíte mít dotyčného ustavičně na očích, abyste se cítila bezpečně. Nemusíte být vedle něho, abyste věděla, co cítí. Nepochybujete o jeho lásce a netrápíte se žárlivostí.

Pokud ale cítíte pouhou zamilovanost, cítíte se klidná jen v jeho bezprostřední blízkosti. Když nejste spolu, šílíte v obavách, s kým asi teď miláček tráví čas.

Zjistíte to až po rozchodu

Říká se, že cit lásce nejbližší je nenávist. To je také důvod, proč se po rozchodu ta nádherná, zářivá láska mění v zuřivost a sálající divokou nenávist. Když k někomu jen cítíte zamilovanou náklonnost, nikdy se takhle nerozzlobíte.

Budete možná cítit nespokojenost a podráždění, ale nikdy vás to nepřivede k něčemu tak silnému, jako je skutečná nenávist.