Uteklo to jako voda. Jsme spolu už tři roky a já mám pořád pocit, že to bylo teprve včera, kdy mě moje láska pozvala na první opravdové rande.
Bylo to uprostřed tuhé zimy. Už od září jsme chodili do stejného jazykového kurzu. Často jse cítila jeho oči, jak mě bedlivě sledují.
Myslela jsem si samozřejmě, že na mě tak udiveně zírá, protože mi angličtina zrovna moc nešla a padaly mi z pusy neuvěřitelné věci. Ale toho zimního večera mi při odchodu z jazykovky zastoupil cestu, že mi prý musí něco říct.
Zastavila jsem se a vyslechla si snad to nejkrásnější vyznání lásky ve svém životě. Už něco v životě pamatuju a tohle se mnou zamávalo.
Na věku přece nesejde
Bylo to krásné, ale zaskočilo mě to. Být zamilovaná v mém věku? Jenže citům se poroučet nedá. Musela jsem si přiznat, že Oldu, tak se jmenuje, také miluju. Od té chvíle jsme spolu, ale nechali jsme si svoji volnost, kterou oba milujeme.
Neuvažujeme o svatbě s ani o sestěhování. Naší lásce to nijak neškodí. Naopak. A díky tomu jsem se také mohla dočkat krásného překvapení.
Náš kytarový večírek
Cestou k Oldřichovi jsem přemýšlela jaký dárek pro mě k našemu výročí přichystal. Když otevřel dveře, dojetím mi vytryskly slzy z očí. Oldřich stál ve dveřích s kytarou v ruce a zpíval moji oblíbenou písničku.
Okamžitě se mi vybavilo, jak jsem před časem při setkání s přáteli řekla, že hrající muž na kytaru je moc sexy a že kytaru mám moc ráda. Můj milovaný Oldřich si to vzal k srdci, koupil si kytaru a tajně u sebe doma cvičil.
Žádné další dárky už tento nemohly překonat. Vždyť kdo pro vás něco takového udělá? Jedině ten, kdo vás opravdu miluje.
Dita T. (51), Brno