Bylo to pro velice ponižující. Propadla jsem zoufalství a nikdo se mi nemůže divit. Ale konečné rozhodnutí nebylo správné.
Kamarádka Marta vyndavá Petříka z kočárku a posazuje si ho na klín. Je z ní opravdu hrdá babička. Sedíme v parku na lavičce a ona láskyplně krmí vnoučka dětskou výživou. I když je to moje nejlepší kamarádka, nemůžu se ubránit závisti. Stydím se za to.
Ale musím přiznat, že jí vážně moc závidím. Mě totiž tohle štěstí nikdy nepotká. Stačilo k tomu jediné špatné rozhodnutí.
Láska na celý život
Na kluky jsem v pubertě měla dost smůlu. Když jsem pak na maturitním plese potkala Roberta, byl to jako hotový zázrak. Byl milý, vtipný a navíc i dost pohledný. Konečně jsem se zamilovala.
A protože on neměl nic proti tomu, začala jsem snít o společné budoucnosti. Vezmeme se, zařídíme pěkný domov pro jedno až dvě děti. Zdálo se to tenkrát tak snadné a na dosah ruky. Moje naivita byla prostě nepřekonatelná.
Svatba nakonec byla
Začali jsme s Robertem sice společně žít v jeho malé garsonce, ale do svatby se můj milý nijak nehnal. Vymlouval se na to, že svatba na úřadě je vlastně jen nějaký cár papíru a s našimi city to nemá nic společného.
Přesto jsem chtěla být ta nevěsta v bílých šatech a doufala jsem, že Roberta o tom přesvědčím. Zatím jsem si užívala naši malou domácnost a přemýšlela o větším bytě. Moji rodiče nám byli ochotni s výměnou pomoci.
Robert nakonec sám přišel se žádostí o ruku a svatba tak nakonec přece jen byla.
Dobrá zpráva, ale pro koho
Když jsem po několika měsících manželství zjistila, že jsem těhotná, byla jsem štěstím bez sebe. Udělala jsem dobrou večeři, zapálila svíčky a čekala, až Robert přijde domů a já mu sdělím tu radostnou novinu. Místo krásného večera jsem ale prodělala velký šok.
Nejenže se Robert z té zprávy ani trochu neradoval. Řekl mi dost na tvrdo, že žádné děti mít nechce. Ani teď ani nikdy jindy. Je to prý jeho definitivní rozhodnutí, které mi ovšem opomenul říct před svatbou.
Nebylo to jednoduché
Dlouho jsem bojovala sama se sebou, ale nakonec jsem se rozhodla pro potrat. Už jsem nechtěla dítě člověka, který mě tak zklamal. Rozvedli jsme se. Chirurgický zákrok nedopadl zrovna nejlépe a já jsem několik týdnů proležela. Zmítali s mnou přitom výčitky svědomí, že jsem zabila své nenarození dítě.
Poslední kapka
Ukázalo se, že děti už mít bohužel nikdy nebudu. Zanevřela jsem na chlapy a chtěla být sama. O Robertovi jsem dlouho nic nevěděla. Zhruba před pěti lety jsem ho ale potkala s mladou ženou, jak tlačí kočárek. Na stará kolena si pořídil dítě.
Se mnou ho mít nechtěl, ale s jinou ano. Udělala jsem tehdy hroznou chybu. A nes jsem úplně sama.
Zuzana V. (63), Mělník