Zážitky lidí z toho místa mě fascinovaly, proto jsem se rozhodla, že se tam taky vypravím. Ten výlet předčil všechna moje očekávání.
Podle vyprávění pratety jedné mé kamarádky, která v těch místech žila, se v pradávných dobách v blízkých jeskyních skrývali tajemní obyvatelé. S okolním světem je spojovala jen uzounká a krkolomná cestička.
Ještě ale prý v polovině minulého století se tam přihodilo něco děsivého a neskutečného. Z neznámého důvodu tehdy došlo mezi třemi kamarády v těchto místech k hádce. A u ní nezůstalo.
Během bitky jeden z nich padl, druhý s těžkými zraněními doběhl do vesnice a třetí? Ten zmizel. Zraněný mladík vyprávěl, jak se kamarád náhle proměnil před jejich očima v démona. Nikdo mu samozřejmě nevěřil.
Ze skály se ozývalo vytí
Místní vyrazili okamžitě na místo. Nešťastníka našli v kaluži krve, po třetím muži ale nebylo ani vidu. Už se nikdy neobjevil. Od těch dob se ale začala množit svědectví houbařů. Ze skal se občas ozývalo táhlé vytí.
I myslivec se nechal slyšet, jak v noci z posedu sledoval vrávorajícího člověka. Už se chystal sešplhat na zem, aby nešťastníkovi pomohl, ta bytost se ale zastavila uprostřed paseky, zvedla hlavu k měsíci a začala výt.
Myslivec se neodvážil na posedu ani pohnout. Seděl tam až do rána.
Zvědavost zvítězila
I když od těchto událostí uplynulo už mnoho desítek let, i v současné době se to ve strašidelném lese prý hemží podivnými příběhy. Lidé mají na pasece nepříjemný pocit, že je někdo sleduje a někteří dokonce viděli ve skalách postavu vrávorajícího muže.
Nemohla jsem si pomoct, do těch míst jsem se musela vypravit. Vyzbrojená virgulí.
Neviditelná síla
Našla jsem si pařez, který jsem vnímala jako nejzajímavější, a vyndala svůj nástroj z pouzdra. Jen jsem uchopila virguli za závěs, ucítila jsem takový odpor a napětí, že mnou projelo mrazení od hlavy až k patě. Rozmlžil se mi pohled a začalo mi hučet v uších.
Kyvadlo se konečně pohnulo. Pomalu se začalo zvedat, zastavilo se kolmo ve vzduchu a pak mi ho někdo, cítila jsem tu sílu, vytrhl z ruky. Kyvadlo i s kouskem řetízku odletělo do vysoké trávy.
Někdo mě pronásledoval
Neodvážila jsem se ho hledat. Jediným mým přáním bylo okamžitě zmizet. Větřík najednou nezafoukal, ptáček nezazpíval, listí nešumělo, hmyz nezabzučel. Vnímala jsem ve své blízkosti něco děsivě nebezpečného.
Rozběhla jsem se po krkolomné cestičce, co mi nohy stačily, a kdykoliv jsem se otočila, zdálo se mi, že vidím obrys muže – více a více se ke mně přibližoval. Když jsem dorazila na rozcestí, měl mě už na dosah. Měl děsivý výraz.
Přeběhla jsem potok a viděla už první domek vesnice. V hrůze jsem se ohlédla. Temná postava byla najednou pryč. Jako by se rozplynula. Od té doby jsem se do těch míst nikdy neodvážila vrátit.
Diana L. (57), Rokycany