Seznámit se je možné i díky omylu. Mně se to přihodilo a vůbec toho nelituji.

Potkat svůj ideál můžeme v práci, na ulici, mezi známými a kamarády, nebo i anonymně. Právě tím posledním, neobvyklým způsobem jsem se kdysi seznámila já s mým osudovým mužem Milanem.

Překvapení ve schránce

Byla jsem tehdy čerstvě rozvedená. Děti jsme naštěstí neměli a moje krátké manželství se ukázalo být omylem hned po pár měsících. Do dalšího vztahu jsem se nijak nehrnula.

O to víc jsem byla překvapená, když jsem ve schránce jednoho dne našla dopis, který tam dal někdo osobně.

Velkými písmeny na něm bylo napsáno moje křestní jméno Eva a u toho pisatel nakreslil růži. Roztrhla jsem obálku, rychle si přečetla text a bylo mi jasné, že se jedná o omyl. Nějaký muž vyznával lásku jiné Evě, se kterou jsem neměla nic společného.

Zval ji i na schůzku za dva dny do jedné kavárny. Popsal, co bude mít na sobě. Rozhodla jsem se, že tam půjdu a vysvětlím mu, jak se spletl. Takhle by si mohl myslet, že ta jeho Eva o něho nemá zájem.

Všechno se vysvětlilo

V kavárně jsem dotyčného poznala ihned. Přisedla jsem si k němu. Díval se zmateně. Položila jsem jeho dopis na stůl. Jak později přiznal, v první chvíli se domníval, že mě ona Eva poslala místo sebe. Vysvětlila jsem mu, co se stalo. Nejprve z toho byl nešťastný.

Po pár minutách povídání jsme ale zjistili, že o sebe máme oboustranný zájem. S Milanem jsem z kavárny vyrazila na procházku, během které se i ukázalo, proč k omylu došlo.

V jedenáctipatrovém paneláku totiž kromě mě bydlela skutečně i další Eva, které byl dopis původně určen.

Ta se o něm nikdy nedozvěděla. Díky jednomu psaní, vhozenému do špatné schránky, jsem našla nejen druhého manžela a otce svých tří dětí, ale i životní štěstí, které trvá dodnes.

Nejspíš to tak osud chtěl. Nikdy toho nelitoval ani Milan, vždycky říkal, že ta původní Eva byla dost namyšlená a ani zdaleka tak hodná a hezká jako já!

Alena V. (61), Praha