Měl to být jen takový malý flirt, který se ale nějak zvrtl. Svému manželovi jsem ublížila a ošklivě jsem na to doplatila.

Doufám, že se u mě dnes staví syn. Potřebuji si s někým promluvit. Cítím se tak sama a opuštěná. Když si vzpomenu na letošní svátky, nejraději bych se neviděla. Poprvé v životě jsem seděla doma sama. Byl to hrozný zážitek, který opravdu nikomu nepřeji. I když vím, že to byl spravedlivý trest za mé chování, byl až příliš krutý.

Normální rodinka

S manželem jsme se brali hned po škole. Do roka se nám narodil syn. No a pak jsme žili takový normální, obyčejný život. Práce, rodina, dovolené. Měli jsme pořád co dělat, hodně práce, ale i zábavy. Náš syn, jediné dítě, nám dělal velkou radost.

Jeli jsme stále ve svých vyjetých kolejích. Byla to záruka klidu, pohody, ale také nudy.

Syn vylétl z hnízda

Když si syn našel přítelkyni, odstěhoval se. Doma po něm zbylo pusto prázdno. Jako bychom si s manželem najednou neměli už co říct. Po příchodu z práce jsme si pustili televizi nebo jsme si každý zalezl do svého koutku. A v bytě se rozhostilo naprosté ticho.

Kolik vět jsme si během týdne řekli, by se dalo spočítat na prstech. Ale ani o víkendu to nebylo o moc lepší. Já uklízela a doháněla to, co jsem během týdne nestihla.

Atmosféru oživoval jen náš syn, který se mezitím oženil a přicházel pravidelně i se ženou na oběd.

Ani vnuk to nespravil

Když se nám narodil vnouček, měla jsem hned o zábavu postaráno. Snažila jsem se mladým pomáhat, jak to jen šlo. Musím uznat, že i manžel byl dobrý děda. Ale nás dva to nijak nestmelilo. Nehádali jsme se, nedělali nic špatného.

Ale ten stereotyp, ten poklid, to, že spolu žijeme jako dva kamarádi, kteří si už nic nemusejí vysvětlovat, mě ubíjelo. Najednou jsem měla pocit, že moje manželství nefunguje.

Nešťastná náhoda

A zrovna, když jsem byla v takovém rozpoložení, jsem potkala Marka. Přišel k nám do firmy teprve nedávno. Byl to velice pohledný chlapík, o pár let mladší. Padli jsme si hned do oka. Přitahoval nás především společný smysl pro humor a celkový pohled na svět.

Život mi rázem připadal mnohem veselejší. Zlepšila se mi nálada a já do práce náhle chodila s daleko větším nadšením Aniž bych si to vlastně uvědomovala, začala jsem s Markem flirtovat.

Změna nastala i doma

Ta jiskra, která se ve mně zažehla, se přenesla i domů. Manžel, jako mávnutím kouzelného proutku, začal být hovornější. Dokonce zase začal vymýšlet různé výlety o víkendech. V tom byl hvězda. Co my jsme se jen kdysi nachodili po výletech!

Jenže já o ně nyní tolik už nestála. Můj neškodný flirt se mi nějak začal vymykat. Své city jsem přestala mít pod kontrolou.

Nebyl to jen úlet

Po jedné společné večeři v restauraci, jsem s Markem odešla k němu domů. Byla to noc plná vášně. A ještě ráno, když jsem si uvědomila, co se stalo, jsem si namlouvala, že jde jen o úlet. Podvedla jsem muže,ale už se to nesmí opakovat.

Vše ale bylo jinak a z nás se stali milenci. Ovšem ne na dlouho. Jednou nás spolu zahlédla kamarádka Markovi manželky a vše jí řekla. Markova žena samozřejmě ihned jednala.

Poslední výlet

Ovšem nestačilo jí vyřídit si to jen s Markem a vymoci na něm slib, že náš vztah ihned ukončí. Chtěla se také pomstít mně. Ten víkend zrovna můj muž naplánoval krásný výlet do míst, kam jsme kdysi jezdívali. Ještě za svobodna.

Bylo to od něj milé a také tak romantické. Vrátily se mi ty časy, kdy manžel opravdu velký romantik byl. Byli jsme si najednou tak blízcí. Jenže právě v této pěkné atmosféře se ozval manželův mobil. Volala mu Markova manželka, aby mu všechno řekla.

Nebylo co říct

Na svou obhajobu jsem neměla co říct. Byla jsem nevěrná a nešlo jen o nějaké škobrtnutí. Vlastně jsem musela přiznat, že jsem do Marka zamilovaná. Manžel byl v šoku, ale jedno věděl jistě hned, už spolu být nemůžeme. A tak jsme se na místě, kde jsme kdysi poprvé randili, definitivně rozešli.

Zůstala jsem sama

Přišla jsem o manžela i o Marka, který se poslušně vrátil k rodině. Na chvíli to bylo dost špatné i s mým synem. Zlobil se na mě. Nemohl pochopit, jak jsem mohla tátovi tak ublížit. Dnes už to nechápu ani já. Ale je pozdě.

Martina K. (54), Pardubice