Na energetické upíry věřím od té doby, kdy jsem něco takového poznala na bývalém pracovišti.

Pracovala jsem řadu let ve velké firmě, kde se poměrně dost často měnili lidé. Týkalo se to i řídících míst. S nadřízenými jsem vycházela vždy dobře, ale jakmile nastoupila paní Dana, věděla jsem, že klid končí.

Nemoc po dlouhé době

Všechny kolegyně, se kterými jsem o nové vedoucí mluvila, měly z Dany stejně divné pocit jako já. Působila upjatě, nesympaticky, ale nejhorší ze všeho byl pohled jejích očí: pronikavý, pichlavý, uhrančivý.

Skoro to až vypadalo, jako by každému chtěla proniknout hluboko do duše a tam škodit.

Navenek se ale neprojevovala Dana agresívně nebo namyšleně, takže nikdo neměl konkrétní důvod si na ni stěžovat. Jakmile se ale na mě podívala, cítila jsem se, jako by mnou probíjel elektrický proud. Srdce se mi vždy prudce rozbušilo a stoupal mi tlak. Měsíc po nástupu nové vedoucí jsem onemocněla.

Měla jsem velmi těžkou chřipku, což u mě byla vzácnost. Předtím jsem skoro vůbec nemocná nebývala. Cítila jsem se unavená, bolelo mě celé tělo. Tehdy jsem to ale ještě nedávala do spojitosti s Danou.

Věděla, že to o ní víme!

Podobné problémy zanedlouho měly i další kolegyně – nikoliv všechny najednou, ale postupně. Alice, se kterou jsem si rozuměla nejlépe, mi pak řekla o svém podezření: podle ní byla Dana energetickou upírkou.

Neměly jsme na to žádné důkazy, ale poté, co se mi chřipka vrátila, rozhodla jsem se, že v téhle práci už nezůstanu. Dala jsem výpověď.

Alice mě následovala. Na personálním oddělení se nás snažili přemlouvat. Chtěli také vědět důvody, které nás k výpovědi vedly. Nehodlaly jsme se zesměšnit a tak jsme o Daně nic neřekly.

Když jsme pak z firmy odcházely, provázela nás vedoucí pohledem, kterým jasně dávala najevo, že naše důvody zná.

Dodnes mě při vzpomínce na ni mrazí. S Alicí jsme si našli společně jinou práci a nemocné už jsme nikdy nebyly. Slyšela jsem ale, že jedna z bývalých kolegyň brzy nato zemřela na infarkt.

Věra S. (57), Plzeň