Za některé problémy si můžeme my sami, i když je svádíme na osud.

Zatímco já jsem životem proplouvala s úsměvem a jak se říká, bez ztráty kytičky, moje nejlepší kamarádka Alena si dokázala přidělávat spoustu problémů. Spoustu lidí zklamala, ale byla to hlavně její vina.

Spoléhala na to, že se věci vyřeší samy nebo prostě nějak dopadnou. To se ale obracelo v její neprospěch.

Nedalo se na ni spolehnout

Chodily jsme spolu na střední ekonomickou školu. Já jsem zvládala učení na jedničky a dvojky, Alena prolézala jen tak tak. Kluci o ni měli zájem, ale párkrát se stalo, že na rande zapomněla nebo přišla pozdě. Pak naříkala a bědovala. Nechtěla si přiznat, že si za neúspěchy v lásce mohla sama.

Přes všechna ta zmeškaná rande si později, když už jsme byly v pracovním procesu, našla přítele, ze kterého se stal i manžel. Ota se ale musel obrnit velkou trpělivostí. Protože měl Alenu skutečně rád, procházely kamarádce věci, které by jiným ženám neprošly.

Vlastně se dá říct, že měla na manžela opravdu štěstí. Na Alenu totiž nebylo spolehnutí, takže nedodržovala, co slíbila a dělala závažné chyby. Když měla malé dítě, zapomněla ho vyzvednout ze školky.

Pozvala návštěvu a úplně to vypustila z hlavy, takže se pak divila, když hosté zazvonili u dveří. Tohle jsem dokonce se svým mužem zažila u Aleny na vlastní kůži.

Kamarádka ale nikdy neudělala nějakou úplně zásadní chybu, byla to prostě jen permanentní drobná průšvihářka.

Dohodila jsem jí přítele

Každému jednou dojde trpělivost a stalo se to i Otovi.  Stejně jako já si i Alena myslela, že s manželem zůstane už napořád. On si ale našel jinou, mladší partnerku. U rozvodu pak argumentoval tím, že dotyčná žena je spolehlivější než Alena.

Stalo se to naštěstí v době, kdy kamarádka měla už dospělé děti, které žily samostatně, takže nedošlo vysloveně k rozpadu rodiny. Nakonec se vše obešlo bez dramat. Alena nad tím prostě mávla rukou, tak jak to dělala v životě u spousty jiných záležitostí. S novým přítelem se seznámila díky mně.

Vlastně jsem jí Zbyňka „dohodila“. Varovala jsem kamarádku, aby ho ničím nezklamala, tedy hlavně aby byla dochvilná na rande a dodržovala, co slíbí. Bylo to jako házení hrachu na zeď. Alena se sice nejprve snažila, ale zanedlouho následoval první trapas.

Koupila lístky do kina a na domluvenou schůzku se dostavila na poslední chvíli. Zjistila bohužel, že lístky nechala doma. Tehdy to ještě Zbyněk zachránil tím, že vybral jiný film.

Muselo mu ale pomalu docházet, že život s Alenou není zrovna plavbou po klidném moři.

Na ten den asi nezapomene!

Krátce nato Alena přišla o práci, také vlastní vinou. Léta jí v jejím zaměstnání ledacos odpouštěli, ale když kvůli její nedbalosti přišla firma o zajímavou smlouvu, nedalo se už nic dělat.

Zbyněk tehdy projevil vstřícnost a slíbil, že se po nějaké práci pro Alenu poohlédne, což po padesátce mohlo být složité.

Podařilo se mu to celkem brzy. Měl totiž známého jednoho podnikatele, který zrovna sháněl sekretářku. V nové práci by brala kamarádka dokonce víc, než v té předchozí. Stačilo k tomu málo: dostavit se včas na představovací pohovor.

Zbyněk jí upozorňoval, že dotyčný podnikatel si potrpí na přesnost a že se za její spolehlivost zaručil. A co si myslíte, že se stalo? Alena zaspala.

Probudila se sice tak, že mohla ještě na poslední chvíli vše stihnout, špatně si ovšem napsala adresu a tak se vstupní pohovor nekonal.

Dorazila o deset minut později, kdy o ni už podnikatel neměl zájem. A co hůře, zájem ztratil i Zbyněk, pro kterého to byla poslední kapka. Alena tak přišla o všechno najednou, o hodného přítele i perspektivní práci.

Dodnes je sama a chodí do zaměstnání, které jí nevyhovuje. Občas přiznává, že si svým chováním vlastně škodí, ale současně dodává, že se asi už nezmění.

Jitka V. (55), Praha