Z mého mnohaletého utrpení mě vysvobodila jediná návštěva místa, kde se stávají zázraky. Kdyby mi to někdo předtím vyprávěl, neuvěřila bych mu!
Dlouhá léta jsem trpěla nepříjemnou kožní nemocí. Prakticky mi znemožňovala bohatší život. Neměla jsem ji od mládí, dostavila se až ve vyšším věku. Manžel mě kvůli ní sice neopustil, ale náš život se změnil.
Mívala jsem často dojem, že je se mnou už jen kvůli dětem a ze soucitu. A když děti vyrostly a odešly, zbyl asi jen ten soucit.
Přestala jsem chodit mezi lidi
Zpočátku jsem tím hodně trpěla, protože jsem byla poměrně společenský člověk. Najednou jsem se začala lidem vyhýbat. Nejhorší peklo jsem prožívala v létě, když bylo horko. Nenašla bych odvahu ani jít volně po ulici, natož třeba navštívit koupaliště.
Ještě že jsem jako účetní na volné noze měla práci, kterou jsem mohla vykonávat doma. Zvykla jsem si na to, že se o mé nemoci se mnou lidé nebaví – tedy ti, kteří o ní věděli.
Občas jsem využívala anonymity internetu a povídala si o nemoci s podobně postiženými. A právě tam jsem se seznámila s Markem. Nejprve jsem si myslela, že ho trápí stejný problém jako mě. Až potom vyšlo najevo, že se mi snaží nějak pomoci.
Nabídl se, že mě tam doprovodí
Několikrát se zmínil o tom, že zná jedno magické místo, které by mi mohlo pomoci. Za normálních okolností bych tomu asi nevěřila.
I při své zoufalé situaci jsem se snažila zachovat si zdravý rozum a dát především na rady a léky, které jsem dostávala od doktorů.
Marek ale psal – a později, když jsme si začali telefonovat, i mluvil – natolik přesvědčivě, že se ta nedůvěřivost ve mně zlomila. Začala jsem se vyptávat na podrobnosti. Chtěla jsem nějaký důkaz.
Marek mi vylíčil případ jedné ženy, která se na zmíněném místě uzdravila z jiné nemoci a přidal spoustu dalších „zázraků“, o nichž věděl jen z druhé ruky. Nabídl se dokonce, že mě na to magické místo doprovodí. Nejprve jsem odmítla.
Potom jednoho večera, kdy jsem byla doma sama a bojovala jsem se smutkem a pláčem, jsem si to rozmyslela. Markovu nabídku jsem přijala!
Manželovi jsem to neřekla
Nejdřív jsme se sešli jen u kávy. Měla jsem s tím problém, protože jsem nechtěla vysedávat někde v restauraci. Bylo jaro, všichni nosili lehké oblečení, ale já byla celá zahalená. Výhodou bylo, že Marek se na nic neptal. Vysvětlil mi, kam se o víkendu vydáme.
Zdůraznil jedinou věc: že musím ve své uzdravení věřit. Jinak se prý kouzlo nepovede. V duchu jsem si říkala, že nemám co ztratit. Poslední věcí k rozhodnutí bylo, zda o všem říct manželovi.
Nepředpokládala jsem samozřejmě, že by na mě vzhledem k mé nemoci žárlil. Nechtěla jsem ale nic dělat za jeho zády. Manželův nezájem o moji osobu ale v poslední době narostl do bolestných rozměrů a tak jsem se raději rozhodla mlčet.
Zázraky asi nejsou pro každého
Ten sobotní výlet změnil můj život! Řídila jsem se přesně Markovými pokyny. Místo se nacházelo u jedné studánky v lese. Pomodlila jsem se tam tak, jak mi Marek poradil, a omyla se vodou. Cítila jsem, jak do mě vstupuje jakási neznámá energie.
Nečekala jsem okamžité výsledky, ale hned v neděli se mi začalo zdát, že moje nemoc trochu ustupuje. V následujících dnech už to bylo natolik jasné, až se mě zmocnila neskutečná radost. Zavolala jsem to Markovi a ten byl rovněž nadšený.
Během dvou týdnů došlo k neuvěřitelnému obratu. Doktor, ke kterému jsem chodila, vůbec nevěděl, co si o tom má myslet – já jsem mu o magickém místě neříkala, abych nebyla za blázna, i když tu byl jasný důkaz!
Zajímavé je, že známá z chatu, která se tam vypravila asi měsíc poté na moje doporučení, se nevyléčila. Nevím, čím to je. Možná málo věřila a nepodařilo se jí s tím magickým místem spojit!
Vladimíra B., (42), Hradec Králové