Pokud není únava příčinou nějakého onemocnění, stojí za ní zásadní změny v našem životním stylu a překotný nástup technologií v duševní práci.

Jejich rychlost a možnosti jsou jistě skvělé, ale zároveň představují obrovský tlak na mozek, který si neodpočine tak, jako dřív. Při fyzické práci vnímáme únavu přímo. Na duševní únavu si ale organismus nevytvořil žádné senzory.

Je třeba si oddychnout

Při sedavé práci je dobré každých 20 nebo 30 minut vstát a dát si na chvíli pauzu. Když si neodpočinete, váš dlouhodobý výkon klesne. Člověk není stroj a funguje na základě fyziologických zákonů.

Po 30 až 90 minutovém fyzickém a psychickém výkonu člověk pociťuje únavu a je nutné si udělat přestávku. Pokud to nebudete respektovat, bude se únava zvyšovat. Nejprve může jít o únavu akutní, později chronickou. Osvědčené je také pravidlo 8 : 8 :

8, které propaguje osm hodin pro práci, osm hodin pro spánek a osm hodin pro soukromý život.

Když odpočinek nepomáhá

Když na únavu nezabírají pauzy, odpočinek, zvolnění, může jít už o chronický únavový syndrom. Pozná se tak, že se člověk bez zjevné příčiny cítí vyčerpaný a ani po pořádném odpočinku necítí zlepšení. A tento stav trvá více než půl roku.

Nastává duševní i fyzické vyčerpání, snižuje se výkonnost a zvyšuje ospalost. Nejčastěji za to může stres ze zaměstnání.

Obvykle se jedná o nenaplněnou životní seberealizaci, kdy člověk dělá práci jen proto, aby zabezpečil rodinu, a cítí se tak v životě nespokojený. Spouštěčem onemocnění mohou být i problémy v oblastech vztahů s rodinou a blízkými.

Únavový syndrom může mít také doprovodné příznaky jako bolesti hlavy, svalů, kloubů, zad, citlivost a zvětšení mízních uzlin, bolest v krku, úzkost nebo zvýšená teplota. Může docházet k poruchám spánku, zapomnětlivosti či světloplachosti. S tím už si poradí pouze odborník.