Příliš milovat a příliš důvěřovat, to bývá občas sázka do loterie, která nejvyjde.
Po rozvodu jsem nějaký čas žila sama. Věděla jsem, že najít si v pětačtyřiceti chlapa na zbytek života nebude moc snadné a nepřála jsem si hned prožít další zklamání. Jakmile jsem se potom začala po nějakém partnerovi rozhlížet, měla jsem hned štěstí. Nebo jsem si to alespoň myslela.
Znovu jsem se zamilovala
Standa byl rozvedený a zklamaný jako já. Našli jsme se na jedné internetové seznamce. Nejprve jsme si jen psali, později i volali a pak se setkali. Bydlel v Praze, zatímco já na Kladně, ale to nebyl takový problém. Rád za mnou dojížděl.
Já už jsem žila sama, dcera se svým přítelem byla dlouhodobě v zahraničí. Se Standou jsme zjišťovali, že se k sobě skvěle hodíme. Rozuměli jsme si úplně ve všem, měli jsme spoustu společných zájmů. Stalo se to, čemu jsem už ani nevěřila:
znovu jsem se zamilovala. A zdálo se, že moje láska je opětovaná. Po pár měsících jsme začali přemýšlet o společném bydlení. Já jsem ještě tajně toužila po svatbě. Nevydržela jsem to a zkusila ji navrhnout, s rizikem, že mě Standa odmítne. Neodmítl. Slíbil, že se do půl roku vezmeme!
K sobě mě zvát nechtěl
Vzala jsem ho za slovo a začala se na svoji druhou svatbu těšit. Probírala jsem ji se Standou snad ještě důkladněji, než kdysi tu první. Řešili jsme také, kde bychom bydleli, zda u mě nebo v Praze.
Při té příležitosti jsem vyjádřila přání, že bych Standu konečně chtěla navštívit – zatím jsme se setkávali jen u mě. Pořád se ale na něco vymlouval a moji návštěvu odkládal. Začalo mi to být podezřelé.
Naléhala jsem čím dál víc – a pak jsem se dozvěděla krutou pravdu. Standa vůbec nebyl rozvedený a já nebyla jediná, se kterou se takto stýkal! Bylo to pro mě kruté a hořké zklamání.
O druhé svatbě už nepřemýšlím, stačí mi, když najdu hodného muže, který mi nebude lhát a podvádět mě.
Anna L. (47), Kladno