Mohou se lidé na pokraji smrti podívat do budoucnosti a vidět, co nás čeká?
Vyrůstala jsem v celkem rozvětvené rodině, což pokračovalo i v dospělosti. Měla jsem čtyři sourozence a každý z nich se oženil nebo provdal, takže když se konala nějaká sešlost, byl to vždycky pěkný zástup lidí.
Nejblíže jsem po celý život měla ke své sestře Simoně, která z nás pěti bratrů a sester byla nejmladší.
Rychle odcházela ze světa
Krátce poté, co Simona oslavila ve velkém stylu své padesátiny, začalo se všechno měnit k horšímu. Dozvěděla jsem se tu špatnou zprávu jako první. Sestře nebylo několik dnů dobře a praktický lékař jí poslal na odborné vyšetření. Tam se ukázalo, že Simona má rakovinu v pokročilém stádiu.
Prognóza vůbec nebyla dobrá. Viděla jsem na sestře, jak jí to zdrtilo, ale protože jsem jí dobře znala, věděla jsem, že bude bojovat. Jak se bohužel ukázalo, ten boj byl marný. Netušila jsem, že člověk může takhle rychle odcházet ze světa. Za dva měsíce už musela být sestra v nemocniční péči.
Nemoc jí drasticky proměnila, nebyla už téměř schopná komunikace. Situace byla beznadějná a nakonec byla Simona umístěna do hospicu, kde měla strávit poslední týdny svého života.
Navštěvovala jsem jí tam každý den, a to i poté, co už přestala poznávat jednotlivé lidi. Stalo se to při jedné z posledních návštěv.
Tehdy jsem byla se sestrou v pokoji u jejího lůžka sama. Nejprve dlouho hleděla do prázdna, potom se jí tvář zkřivila bolestí. Trvalo to chvíli a hned nato se na mě podívala úplně jasným pohledem. Potom pronesla zvláštní větu, že „brzy jeden přijde a tři odejdou“.
Ještě mi to nedocházelo
Tehdy jsem slovům Simony nepřikládala žádný zvláštní význam. Měla jsem za to, že se jedná jen o další blouznění, jaké postihuje pacienty v těžkých fázích nevyléčitelné nemoci. Týden nato sestra zemřela.
Nesli jsme to všichni hodně těžce, i když jsme s tím vzhledem k vývoji nemoci počítali.
Krátce po pohřbu za mnou přišla dcera a sdělila mi, že je v jiném stavu. Překvapilo mě to, protože měla už dvě děti a původně další nechtěla. Mohla jsem se tak alespoň upnout na něco pozitivního v blízké budoucnosti.
To jsem ještě nevěděla, že blížící se narození miminka je jednou z částí předpovědi, kterou mi tehdy Simona sdělila.
Postupně bohužel došlo i na ty zbývající díly. Naši rodinu postihly v krátké době hned tři tragické události. Nejprve se na motocyklu těžce vyboural jeden můj synovec. Nehodu přežil a v nemocnici byl uveden do umělého spánku. Z toho se už ale bohužel neprobral.
Rodina se tak po několika měsících znovu sešla na pohřbu někoho blízkého, tentokrát o to tragičtějším, že se jednalo o mladého chlapce a nečekanou smrt.
Do třetice všeho zlého
To ale bohužel nebylo všechno. Týden nato postihl těžký infarkt tchána mého staršího syna. Srdeční kolaps nepřežil. Také jeho smrt byla šokem, i když byl už ve vyšším věku – ale celý život nekouřil, nepil a stále sportoval.
Na jeho pohřbu jsem si připomněla slova Simony a teprve tehdy mi začalo docházet, co mohla znamenat.
Nechtělo se mi tomu ale věřit. Opravdu mohla ve svém bolestném stavu sestra vidět do budoucnosti. Začala jsem se obávat dalších dnů, protože podle slov Simony měli odejít tři lidé. S nikým jsem o její „předpovědi“ nemluvila.
Jednak jsem nechtěla, aby mě měl někdo za blázna, a zároveň jsem ani nechtěla nikoho vystrašit.
Prorocká slova se naplnila opět zanedlouho: snacha jednoho z mých bratrů dobrovolně skončila se životem. Měla dlouhodobě psychické problémy, ale nikdo nečekal, že je takto vyřeší.
Dodnes mě mrazí v zádech, když si vzpomínám na tu osudnou návštěvu u nemocné Simony. Věřím tomu, že umírající lidé mají opravdu propojení s jinými světy, odkud mohou spatřit budoucnost!
Marie L. (62), Zlín
