Něco podobného asi zažili mnozí z vás: takzvané řetězové psaní nebo v dnešní době mail.

Když ho pošlete dál, splní se vám nějaké přání, když ne, čeká vás nějaká katastrofa. Vzpomněla jsem si na to, když mi poštou přišla obálka bez zpáteční adresy. Uvnitř obálky se skrývala další, prázdná obálka a malý lísteček. Na něm mi někdo anonymní napsal vzkaz.

Dopis s instrukcemi

To, že se zpráva týká mě, bylo jasné jednak z adresy, jednak z oslovení.

Ve vzkazu bylo uvedeno, že do obálky uvnitř mám napsat nějaké své přání, které se mi zatím v životě nesplnilo, pouze jedno jediné, podepsat se křestním jménem, obálku pak zalepit, napsat na ní „Nebe“ a vhodit ji do normální poštovní schránky na dopisy.

Žila jsem si dobře, nic jsem nepotřebovala

Už jsem chtěla dopis roztrhat a vyhodit do koše, protože jsem to považovala za něčí nejapný žert, ale pak jsem se zamyslela a v duchu si zahrála hru, že by to mohla být pravda. Co bych si asi tak přála? Byla jsem rozvedená, ale měla jsem přítele.

Dcera studovala na vytoužené škole v Praze, syn pracoval ve vyhlášené firmě v zahraničí. Zdraví mě v mých padesáti letech ještě nijak zvlášť netrápilo. A pak jsem na to přišla…

Přání pro mladou kolegyni

V práci jsem měla mladou kolegyni Alenu, která bojovala s těžkou nemocí. O jejích vyhlídkách se říkalo, že se dají počítat už jen v řádu měsíců. Napsala jsem tedy na papír své přání, aby se Alena rychle uzdravila.

Pak jsem podle instrukcí obálku zalepila, patřičně ji nadepsala a vhodila do schránky.

Nemoc ustoupila

Nikomu jsem o té příhodě neřekla – stejně by mě všichni považovali za blázna, a málem bych na to celé i zapomněla, kdyby se o necelé dva měsíce později nestalo přesně to, co jsem si přála. Alena se skutečně uzdravila!

Bylo to neuvěřitelné – lékaři, ani ona sama tomu nemohli uvěřit, ale nemoc byla pryč.

Moje malé tajemství

Pověděla nám, že jednoho rána se prostě probudila, cítila se neuvěřitelně lépe a po podrobném lékařském vyšetření se zjistilo, že nemoc je v podstatě pryč. Doktoři si to nedokázali vysvětlit a mluvili o zázraku. Já vím ale svoje.

Ta kouzelná obálka opravdu zafungovala, nebyl to žert.

Ovšem ani dodatečně jsem se o tom nikomu nezmínila. Zůstalo to mým tajemstvím. A jsem opravdu ráda, že jsem tam nenapsala nic sobeckého, protože bych toho pak určitě spíše litovala.

Štěpánka L. (56), Berounsko