Na jaře vytlačují z naší kuchyně klasický česnek bylinky, které najdeme volně v přírodě. Jsou to zejména česnek medvědí, viničný a podivný.

Česnek podivný nepatří svým původem do naší přírody, dokázal se tak u nás rozšířit díky své neuvěřitelné invazivnosti, Vegetační doba česneku podivného je velmi krátká, v polovině dubna už je pro sběr nejzazší termín, potom listy začnou žloutnout a přestanete mít svou typickou chuť.

Najdete ho v parcích, v Praze na Petříně, v Divoké Šárce, a když si ho dáte na zahradu, tak vám ji zaplaví. Doslova vytlačuje naši původní středoevropskou vegetaci. Proto by lidé měli chodit spíše na česnek podivný, než na ten medvědí. Jíst se dají i jeho květy.

Česnek viničný

Druhým, nejméně známým, je česnek viničný. Je velmi snadno zaměnitelný s trávou, je to taková polní pažitka. Zatímco vzhledem nás může snadno zmást, když jej promnete v ruce, jeho intenzivní česneková vůně ho ihned prozradí. Je nejintenzivnější z česneků.

Zpracovat u něj lze jak nadzemní části, tak podzemní. Jeho cibulky by se daly nakládat, ale je s tím hodně práce. Roste nejdřív ze všech tří česneků, narazit na něj můžete už v únoru. Se sběrem byste si proto měli pospíšit. Až ho zastíní stromy, stáhne se do země.

Česnek medvědí

Nejznámější ze všech. Listy medvědího česneku jsou velmi podobné jedovaté konvalince, když si nejste jisti, tak nic raději nesbírejte. Nicméně i zde platí pravidlo – utrhnout, rozemnout a jakmile cítíte česnek, můžete plnit nůše.

Dobře se mu daří ve vlhkých lesích. Jíst z něj můžete i květy ve tvaru bílých bambulek, které mají stejně intenzivní chuť jako listy.

Česnek zkuste jako přílohu k masu, skvělé je pesto z medvědího česneku, můžete jej vmíchat do rizota nebo si ho nakrájet jako pažitku na chleba s máslem.