Nález ve vyklízeném sklepě měl nečekané následky.

Můj otec zemřel před dvaceti lety. Byla to dost bolestná smrt, v poslední fázi boje s rakovinou už skoro nevnímal okolí a jen trpěl. Strávila jsem u jeho nemocničního lůžka poslední minuty jeho života.

Tehdy ještě nabyl jasného vědomí a chtěl se rozloučit, už se mu ale podařilo jenom promluvit očima.

Nejprve vypadl proud

V domku po rodičích žila dál moje starší sestra. Loni rovněž zemřela a domek jsem zdědila já. Měla jsem v úmyslu ho prodat. Za tím účelem bylo zapotřebí nejprve ho vyklidit a přetřídit všechny věci. Zejména ve sklepě byla spousta starých a zaprášených věcí.

Mezi nimi jsem objevila i staré rádio. Napadlo mě, že by bylo možné ho zpeněžit jako starožitnost. Vynesla jsem je ze sklepa a pečlivě očistila. Jen tak ze zvědavosti a z rozmaru jsem ho zkusila zapnout do zásuvky. Výsledkem bylo, že vypadl proud v celém domku.

Šla jsem vyhledat pojistky, abych je znovu nahodila. Když jsem se vracela k rádiu, ztuhla jsem překvapením. Ozýval se z něho jakýsi nejasný šum, do kterého občas promlouval nějaký hlas. Hned na první poslech mi připadalo, že to ke mně mluví můj dávno mrtvý otec!

Slzy mi vstoupily do očí!

Jakmile pominul první šok, přistoupila jsem k rádiu a snažila se dát hlasitost na nejvyšší možný stupeň. Zvuky pojednou ustaly. Otáčela jsem ladícím knoflíkem ve snaze znovu chytit ono tajemné vysílání. Za chvíli se mi to podařilo.

Teď už jsem nepochybovala, hlas v rádiu skutečně patřil otci. Jednotlivá slova se dala jen těžko rozeznat, ale po chvíli jsem pochopila, že promlouvá přímo ke mně. Necítila jsem se vyděšená a nepřemýšlela jsem, jaký zázrak se to odehrává.

Měla jsem slzy v očích. Z útržků slov jsem vyrozuměla, že mi otec přeje štěstí a ujišťuje mě, že nade mnou bdí i po své smrti. Všechno to trvalo jen několik minut, pak se rádio samo vypnulo a už nikdy se mi ho nepodařilo znovu uvést do provozu.

Od té doby ale vím, že smrt neznamená konec a že se všichni jednou někde ještě setkáme!

Libuše S. (61), Jihlava