Jména, která naše čtenářka uvedla v příběhu, jsme pro jistotu změnili!

V dnešní době zní příběh, který vám napíšu, spíš jako pohádka, ale opravdu se před dvěma lety stal. A já jsem ráda, že mi potvrdil to, čemu celý život věřím: že v lidech se vždy dá najít dobro.

Zasedl si na mladou matku

Pracovala jsem v širším kolektivu v jedné soukromé firmě. Majitel byl celkem v pohodě, i když si nás moc nevšímal. O to horší byl ředitel, pověřený vedením firmy. Snad nikdo, koho jsem znala, ho neměl v oblibě.

Představte si věčně nervózního, tlustého a plešatého muže, který je doma pod pantoflem a tak si své ego vybíjí na zaměstnancích – to byl přesně pan Urbánek. Nejvíc si zasedl na jistou Katku, což byla matka samoživitelka.

Možná se u ní o něco pokoušel nebo měl zkrátka jen zlost, že je na rozdíl od něho mladá a hezká. A jednoho dne přišel šok: Urbánek vyhodil Katku z práce kvůli jedné hloupé chybě. Kdyby býval tušil, co tím přivolá, asi by si to rozmyslel.

Všichni jsme se spojili

Trpělivost všech, co neměli ředitele rádi, přetekla. Začal s tím jeden kolega, který šel do účtárny a přál si, aby mu tisícovku z výplaty posílali na účet Katky, která zůstala bez práce a bez prostředků. Přidali se další a zapojila jsem se i já.

V účtárně z toho bylo docela pozdvižení. Nebylo divu, že se to doneslo až k majiteli firmy. Ten si prověřil celou situaci, promluvil s některými lidmi a pak udělal něco, čím lidem stoupl v očích.

Vzal Katku zpátky, Urbánkovi dal výpověď a na jeho místo vypsal výběrové řízení. Nikdy jsem nikomu nepřála něco špatného, ale pohled na kyselý obličej Urbánka, když definitivně odcházel z práce, byl opravdu k nezaplacení.

Dnes máme ředitele, který se snaží s lidmi vyjít a každý z nás by pro firmu udělal první poslední. Vím, že se takové případy asi jinde moc nestávají; tím větší mám radost, že jsem ho reálně prožila!

Anna C.(47), Plzeň