Dárek od jedné kamarádky se ukázal být vážným nebezpečím!

Když mi Romana, moje známá poprvé ukázala tu podivnou loutku, hodně mě zaujala. Romana si ji přivezla z jedné exotické dovolené v Karibiku, ale doma se prý nikomu nelíbila a tak se mě zeptala, jestli bych ji nechtěla. Samozřejmě jsem hned souhlasila.

Ráda jsem nás domov zpestřovala různými neobvyklými ozdobami. Panenka s podivnou tváří, u které se nedalo rozeznat, jestli se usmívá nebo se zlobí, se mi krásně hodila na jedno dosud prázdné místo na polici u stěny v obývacím pokoji.

Prý jí svítily oči!

Na rozdíl od rodiny Romany u nás nikdo proti přítomnosti loutky z Karibiku neprotestoval. Ocenili ji jak můj manžel Honza, tak syn Lukáš, který u nás bydlel se svojí snoubenkou Denisou.

Umístila jsem panenku na polici tak, že každému, kdo vešel do místnosti, okamžitě padla do oka. Skoro mi připadalo, že si ta loutka vlastně vynucuje pozornost. Tehdy by mě ještě nenapadlo, že v sobě může ukrývat i nějaké nebezpečí.

První náznaky, že s exotickou panenkou nemusí být všechno v pořádku, přišly od mého muže. Jedné noci se vrátil ze služební cesty a probudil mě, abych se šla na něco podívat. Zavedl mě do obývacího pokoje, ale tam se nic nedělo.

Honza se mi pak snažil namluvit, že oné loutce svítily ve tmě oči. Přičítala jsem to jeho únavě z náročného pracovního dne. Manžel si ale trval na svém. Druhý den se vrátil z práce předčasně. Udělalo se mu tam špatně a před kolegy omdlel.

Do nemocnice odvézt nechtěl, prohlásil, že je jen vyčerpaný a potřebuje si odpočinout. Doma pak skutečně poctivě zalehl do postele. Neušlo mi, s jakou opatrností až strachem se dívá na vystavenou karibskou panenku.

Nepřipadala mi nijak zvláštní

Honzův stav se nezlepšil ani po dvou dnech, takže nakonec k lékaři jít musel. Nic zvláštního mu nenašli, takže se vše nakonec uzavřelo s tím, že se jedná skutečně jen o přepracovanost.

Později manžel přiznal, že mě chtěl poprosit, abych loutku z obýváku odstranila, ale nechtěl vypadat směšně. Mohli jsme si tím ušetřit další nepříjemnosti, které pak přišly. Brzy totiž začal mít problémy s únavou a vyčerpáním i syn.

A také on i řekl, že z té exotické panenky nemá dobrý pocit. Připadalo mi to tak trochu, že se všichni kolem mě zbláznili.

Já jsem se na tu loutku dívala mnohokrát, brala jsem ji do ruky a nikdy mi nepřipadalo, že by na ní bylo něco tajemného, zvláštního nebo nebezpečného. Zanedlouho neobvyklá únava postihla i moji budoucí snachu Denisu, a to už jsem opravdu zbystřila pozornost.

Ukázalo se ovšem, že v jejím případě je důvod jiný, radostnější: synova snoubenka čekala miminko. Jak manžel, tak syn vyřešili svoji vyčerpanost tím, že si odjeli odpočinout na týden na chatu k jednomu známému.

Denisa odjela na těch sedm dnů ke svým rodičům na sever Čech. Zůstala jsem v bytě s loutkou sama.

Pocítila jsem to sama!

Hned první večer jsem se posadila do křesla a na tu údajně zlovolnou a čarodějnou panenku jsem se upřeně dívala. Po chvilce se mě začaly zmocňovat nepříjemné pocity. Cítila jsem, jak mi slábnou svaly a točí se mi hlava.

A v jeden okamžik jsem opravdu zahlédla, že loutce zasvítily oči. Teprve tenhle osobní zážitek mě definitivně přesvědčil. Vzala jsem panenku a šla ji odnést do komory. Po cestě jsem zakopla a málem jsem si rozbila hlavu.

Dnes si zpětně myslím, že se ta loutka takhle naposledy bránila tomu, aby zůstala z dohledu a nemohla dál z lidí odčerpávat energii. Druhý den po neklidné noci jsem panenku definitivně vyhodila do smetí.

Vnímala jsem, že se mi síly vrátily zpátky a totéž pak mohli tvrdit i Honza s Lukášem, když se po týdnu vrátili domů. Kdyby mi dnes někdo nabídl nějakou exotickou hračku na ozdobu, určitě bych ji rázně odmítla!

Věra L., (56), Praha