Je smutné sledovat, jak si vlastní potomek vybral špatného životního partnera.
Říká se, že jsme sami strůjcem svého štěstí. To ale neplatí v případě, kdy můžeme svůj osud změnit a stejně se k tomu neodhodláme. Vidím to na příkladu své dcery. Mohla mít krásný a šťastný život po boku někoho, kdo ji měl opravdu rád. Místo toho prožívá peklo s mužem, který je téměř denně opilý.
Všimla jsem si, že pije
Mám celkem tři potomky, dva syny a dceru. Synové Michal a Marek se narodili brzy po mém vstupu do manželství, dcera Simona přišla jako nečekaný „bonus“ od života, když mi bylo téměř čtyřicet.
Vždycky jsem si přála mít holčičku, takže jsem Simoně věnovala maximální péči a pozornost. Vyplácelo se to. Měla jsem její důvěru, říkala mi všechna svá tajemství a podařilo se mi projít s ní nelehkým obdobím dospívání.
O jejích ctitelích i známostech jsem vždycky věděla jako první. Od střední školy kamarádila s Danem, hodným, slušným, i když trochu nesmělým klukem. Tajně jsem doufala, že mezi nimi vznikne něco víc. Bylo jasné, že Dan je do Simony zamilovaný.
Bohužel se jednalo o jednostrannou lásku. Rok poté, co dcera nastoupila do svého prvního zaměstnání, seznámila se s Jakubem. Ten mi na rozdíl od Dana nebyl sympatický vůbec, ale respektovala jsem, že Simoně se líbí a do vztahu jsem jí nemluvila.
Už tenkrát jsem si ovšem dobře všimla, jak blízko má Jakub k alkoholu. Alespoň na tuhle skutečnost jsem dceru upozornila. Simona ale naivně doufala, že ve vztahu s ní se Jakub změní.
Ze svatby jsem byla smutná
V době, kdy dcera začala uvažovat o rozchodu s Jakubem, protože pochopila, že alkohol u něho bude vždycky na prvním místě, zjistila, že je v jiném stavu. Když to řekla Jakubovi, naléhal na ni, aby šla na interrupci.
Jenže lékaři Simoně řekli, že už by podruhé otěhotnět nemusela a tak se rozhodla, že si miminko nechá, i kdyby měla být svobodnou matkou. Tehdy se nabídl Dan, že si ji vezme a dítě budou vychovávat společně. To ale dcera odmítla.
Byla jsem z toho všeho smutná, ale chápala jsem, že se Simona nechce vzdát možnosti stát se matkou. Pak si to Jakub rozmyslel, a když byla dcera v sedmém měsíci, požádal nás o její ruku. Neměla jsem argumenty pro to, abych ten sňatek Simoně vymluvila.
K mému i Danově smutku se tedy za Jakuba provdala. Měsíc a půl po svatbě přivedla na svět syna. Zpočátku to vypadalo, že se Jakub opravdu v manželství změnil.
Se vším Simoně pomáhal, netahal se nikde po nocích s kamarády, ochotně chodil ven s kočárkem, aby si mohla dcera odpočinout. Takhle to vydrželo první rok. Pak se Jakub vrátil k tomu, jaký býval předtím.
Druhé dítě už to nezachránilo!
Simona byla najednou na všechno sama. Jakub věčně vysedával po hospodách a domů se vracel opilý. Naštěstí nebyl agresívní, takže na svoji ženu nikdy nevztáhl ruku. Simona se ale trápila čím dál tím víc.
Kvůli Jakubovi jsme se ale bohužel několikrát pohádaly, protože ona ho dál chtěla bránit. Už se mi nesvěřovala se vším, viděla jsem ale na ní, jak je nešťastná. Nepomáhalo nic, ani to, když Jakubovi domluvil můj manžel.
Potom Simona od manžela odešla i se synkem. Nějaký čas žila u nás. Zeť tehdy na chvíli znovu začal sekat dobrotu. Po dvou měsících se Simona k Jakubovi vrátila. Vypadalo to, že na všechno rezignovala a přijala trpký osud soužití s alkoholikem.
Mrzelo mě to, jenže změnit jsem to nemohla. Dcera pak zvolila to nejhorší možné řešení: myslela si, že manželství zachrání druhé dítě. Narodila se jí holčička, ale Jakuba to – na rozdíl od prvního dítěte – nezměnilo ani na chvilku.
Bojím se, že Simona jednou špatně skončí, sama se dvěma dětmi, ať už jako rozvedená nebo s alkoholikem na krku. Často si představuji, jak by bývala měla s Danem šťastnější a spokojenější život. Vybrala si ale bohužel špatně, a teď za to trpí.
Alena Š. (71), Litvínov
