Na dlouholetou kamarádku mého manžela jsem nejen trochu žárlila, ale nedokázala jsem o ní říct cokoliv hezkého. Potom naší rodině pomohla a já konečně zjistila, jaká doopravdy je.

O manželovi bych toho mohla říct spoustu, ale tou nejlepší jeho vlastností byla spolehlivost. Za celý život mě nikdy nezklamal a já se na něho mohla ve všem stoprocentně spolehnout.

Byly chvíle, kdy byla jeho pomoc naprosto zásadní a já bych byla bez ní úplně ztracená.

Vzpomínám třeba, když naší nejstarší dceři diagnostikovali lékaři na dětském oddělení vážnou nemoc a jen tak na chodbě mi řekli, že jí zbývá pár let života.

Byl mi vždycky oporou

Úplně jsem se tenkrát složila a plačky volala manželovi. On všeho nechal, přestože byl na důležitém pracovním jednání, a přijel tak rychle, jak mohl. Utěšil mě a řekl, že to nebude tak horké, ať neztrácím naději! Nikdy mu to nezapomenu!

S dcerou to naštěstí po mnoha peripetiích dopadlo dobře, ale další problémy s dětmi i stárnoucími rodiči na sebe nenechaly dlouho čekat.

Jediným mráčkem, či vlastně mrakem na našem hezkém vztahu, byla manželova dlouholetá kamarádka. Znali se spolu už od školy a pravidelně se vídali. Ona vdaná a on ženatý se prostě měli moc rádi! „Nic v tom nehledej.

Zuzka je něco jako sestra. O sexu nemůže být ani řeč!“ uklidňoval mě manžel před ní a ona se jen smála. Dokonce ho hladila po ruce, svého, vlastně mého Venouška! No, tiše jsem skřípala zuby. Která ženská by chtěla mít tolik roků za zády konkurenci?

Podezírala jsem ho z nevěry

Navíc byla Zuzka moc hezká a příjemná. Já na ni nenechala chlup, ale v hloubi duše jsem věděla, že na ni prostě nemám. I tak mě můj manžel stále ujišťoval, že miluje jen mě a Zuzka je prostě jen kamarádka.

Musela jsem mu chtíc nechtíc věřit, nic jiného mi nezbylo. Děti byly zrovna v pubertě, narodily se nám dost pozdě. Já měla zrovna u nás v podniku nastoupit na lepší pozici a manžel, coby učitel, dostal nabídku k ředitelování.

Už ji několikrát odmítl, ale teď, k mému údivu souhlasil, že se stane ředitelem velké základní školy. „Není toho na nás moc?

Budeme dělat oba kariéru, rodiče potřebují naši pomoc a děti taky nejsou zrovna v nejlepším věku…“ přemítala jsem, ale Venouš byl plný optimismu.

Prý všechno zvládneme! Potom dodal, že nám určitě se vším pomůže Zuzka, která je už bez dětí a také bez manžela. Opustil ji s odchodem jejího nejmladšího syna. Prý čekal, až budou děti z domu…

Nikdo mi nepomohl, ani děti ne

Poznámka o Zuzce mě rozzuřila. Už jsem toho kamarádství měla dost. A v poslední době už vůbec, co byla Zuzana bez muže. Určitě čekala jen na příležitost odloudit mi toho mého! Optimismus a pracovní zápal vydržel manželovi necelý půlrok.

Jednoho ráda se probudil a ruka mu visela bezvládně z postele. Mluvit mohl jen trošičku a nebylo mu vůbec rozumět. Dostal ve spánku mrtvici. Stal se z něho nehybný ležící pacient.

Jeho nemocenská sotva stačila na velkou hypotéku, kterou jsme si v tom nadšení vzali.

Chtěli jsme si na stará kolena koupit náš byt do osobního vlastnictví a splátky byly vysoké kvůli našemu věku. Už jsme si je nemohli rozložit na čtyřicet let dopředu, jak to dělají mladí. Úspory se tenčily a já nevěděla, kam dřív skočit.

Trochu se stydím přiznat, že vlastní děti mi moc nepomohly. Holky sice došly na nákup, ale to bylo tak všechno. Peníze ze svých brigád utratily a ani je nenapadlo se mě zeptat, jak na tom jsem finančně.

Zachránila mě domnělá milenka

Manžel stále ležel v léčebně a čekal na propuštění domů. Trochu mě to děsilo, vůbec jsem nevěděla, jak to všechno zvládnu. Do toho se totiž roznemohla i moje maminka a tchyně na tom také nebyla nejlépe.

I já byla čím dál vyčerpanější. Jednou večer na mě zazvonila Zuzana. Prý se mnou potřebuje mluvit! Z její návštěvy jsem nadšená nebyla a vůbec se nechtělo s ní o čemkoli diskutovat. Ona mě ale svým návrhem překvapila: „Chtěla bych ti pomoct.

Se vším, nejen s Venoušem. Celé ty roky o tobě mluví moc hezky a já myslím, že bys nějakou oporu potřebovala!

Vím, že mě moc nemusíš, ale Venouš péči potřebuje“… Potom mi navrhla, že se o něho bude chodit starat během dopoledne, protože si může v práci brát odpolední směny.

Nabídla mi půjčku, abych nemusela mít finanční starosti a také zařídila hned po propuštění manžela z nemocnice návštěvy pečovatelky a rehabilitační sestry.

Styděla jsem se

Už po pár dnech jsem viděla, že se všechno pod Zuzčiným vedením obrací k lepšímu! Zuzka se postarala nejen o mého muže, ale pomohla mi dokonce i s mými rodiči. Občas jim napekla a navařila a dokonce je občas přivezla na dopolední návštěvu.

V podstatě za mě převzala všechny povinnosti a ještě u toho byla v dobré náladě. Vůbec nechápu, jak to zvládla. Prostě pod jejíma rukama všechno vzkvétalo a nic se nezdálo být problémem!

Musela jsem trochu nechtíc uznat, že je vážně taková, za jakou ji manžel považoval.

Skvělá! Trvalo dva roky, než se mohl vrátit Venouš zpět do zaměstnání. Zuzce pomalu vracíme dluh a jsme jí oba vděční. Ona ale od nás žádný vděk nečeká. Našla si moc sympatického přítele a stala se z nás prima čtyřka!

Romana K. (58), střední Čechy