Moje dcera je nevděčná, rozhazuje peníze, nic neušetří, naopak dluží, kam se podívá. Nedovedu si tu její povahu vysvětlit. Její mladší sestra je totiž naopak téměř anděl.

Mám dvě dcery, jsou od sebe jen rok a půl. Mají stejného tatínka, který s námi už od deseti let té starší nežije, odstěhoval se do zahraničí a není s námi v kontaktu.

Posílal peníze, ale od té doby, co jsou holky plnoleté a starají se o sebe samy, nedává jim nic. Jeho povahu ale řešit nechci, nemá to cenu. I když je možné, že něco z ní právě pochytila má starší dcera Lenka.

Pořád jen utrácí

Mladší se jmenuje Lucie. Dali jsme jim podobná jména, nějak se nám to tehdy líbilo, ale pak se to trochu pletlo. Už méně se nám ale pletly ony samy. Mladší beránek, starší velký samorost a živel.

Odjakživa to bylo tak, že co viděla, hned chtěla, když to nedostala, tak si to vzala sama, pokud od někoho dostala pár korun, rozhodně je neušetřila, ale okamžitě si koupila nějaký nesmysl, v lepším případě třeba zmrzlinu, v horším práskací kuličky a ty pak házela ve škole na chodbě jako kdyby byla kluk. A nebo si kupovala nějaké nesmyslné časopisy pro dospívající mládež, a jelikož jsem po odchodu manžela na takové věci neměla peníze, dovedla si Lenka brzy poradit sama.

Docházely k nám moje kamarádky na kafíčko, na pokec. Nemohla jsem se nikam moc vzdalovat kvůli dětem. Ale časem se přítelkyně k nám zdráhaly chodit.

Nemohla jsem to pochopit, až mi jednou Helga s dramatickým patosem v hlase a se zkroušeným obličejem řekla, že se jim u nás ztrácejí peníze z peněženky. Prý si nebyla dlouho jistá, ale už tu jistotu má.

A ještě mi sdělila konkrétní výsledek svého pátrání – tou zlodějkou je s největší pravděpodobností starší Lenka. Zatímco Lucka si hrála minule celou dobu u nás v obýváku, Lenka odběhla do předsíně, kde měla Helga kabát s peněženkou.

Ostuda jak dům

Dalo mi práci se omluvit všem okradeným a bylo mi to strašně trapné, ale co jsem mohla dělat. Všechny se tvářily, že to chápou, ale už se k nám stejně od té doby moc nehrnuly.

Dávala jsem si od té doby na Lenku pozor, ale vždycky mě dokázala překvapit nějakou další podlostí. Okrádala i děti ve škole, nebo si půjčovala peníze, někdy je i vyžebrala na ulici od nějakých starších pánů.

Koledovala si o průšvih, mohl ji některý z nich zatáhnout do domu, že jí dá pětikorunu a zneužít… Ale měla kliku. To by ještě scházelo. Doufala jsem, že v dospělosti přijde k rozumu, ale kdepak. Jaké tahle holka měla nápadníky!

Hezké kluky s dobrou perspektivou, bohatí rodiče… Ale hloupí ti chlapci nebyli.

Když zjistili, že je jen využívá a dokonce i je připravuje v nestřežených okamžicích o peníze, samozřejmě ji brzy poslali k vodě. To Lucie, která také není ošklivá, měla větší smůlu, ta si uvázala na krk jednoho budižkničemu a s tím je pořád.

Její muž nic neumí, ale ona ho prý nemůže opustit, protože by mu to bylo líto. Ale je to její život. Třeba ho nakonec prožije hezky i s tím ťulpasem.Ovšem Lenka, to je chodící ostuda. Co ta už si napůjčovala peněz… Ode mě taky, desítky tisíc! Ona vůbec neumí hospodařit, já nevím, za co to ta holka utrácí.

Půjčuje si a nevrací

Myslela jsem, že když si našla práci v Německu a odstěhovala se tam, tak ji to přivede k rozumu, ale ona tam pracuje v nějaké reklamní agentuře, je v celkem slušném, levném podnájmu, ale nezbude jí nic, ba naopak!

Už jsem jí půjčila několikrát, ale ona mi nevrátila ani korunu. Už toho mám dost! Jak k tomu přijde ta chudinka Lucie? A vůbec, kde mám na to brát? Můj přítel není žádný Bill Gates, je to normální řemeslník, má svou firmu.

Ano, díky tomu nás jeho zlaté české ručičky mohou živit, ale přece nemůže tak hloupě rozhazovat, živit ještě cizí dospělou holku, nebo jí přispívat na živobytí.

Kam ty peníze jenom mizí?

Mám podezření, že Lenka tam v Německu utrácí za pití, za noční život, možná si dá i nějaké drogy. To všechno něco stojí. A chce se bavit. A my to máme platit?

Byla jsem na ni sama v těch nejdůležitějších telecích letech a teď je to vidět. Když přijede za námi do Česka, je hrozně povídavá, strašně odvázaná a veselá, nic není problém a ještě víc nám dává najevo, jak všechno hází za hlavu. Nesvedeme nic.

A Franta, můj přítel, ten se nemá k ničemu, i když jsem ho prosila, ať jí promluví do duše. No, tak jsem se nedávno rozhodla alespoň k jedné akci, šla jsem za notářem a upravila jsem svou závěť tak, aby ta neposlušná a nezvedená Lenka dostala, až umřu, jen opravdu to minimum, které jí podle zákona musím přenechat. Ona je bohužel takzvaný neopomenutelný dědic, stejně jako Lucie, ale já mohu naštěstí upravit poměr, podle kterého budou mé dcery dědit.

Nechystám se zatím nějak brzy umřít, ale člověk nikdy neví a pro svůj klid jsem to chtěla mít v pořádku. A Lucie, která ode mě nikdy nic nechtěla a také vlastně nic nedostala, protože už nebylo z čeho dávat, získá svůj podíl až po mé smrti.

Sice pozdě, ale přece. Jen doufám, že starší dcera to od té chudinky zase celé nevymámí pro sebe. Moc bych za to nedala, že to tak dopadne. Ach jo!

Jana (62), Praha