Dlouhá léta jsem si myslela, že věštecký sen mojí sestry byl jen náhodný. Bohužel nakonec odpovídal skutečnosti.  

Se svojí sestrou Marcelou jsem měla vždycky hodně důvěrný vztah. Nesoupeřily jsme spolu, jak to občas sourozenci dělají a pokud jsme se proti někomu vymezovaly, byl to náš starší bratr David. Byl o pět let starší než Marcela a o sedm než já.

Přišla celá vyděšená

Marcela byla vždycky tak trochu mým vzorem, protože si všemi životními zkušenostmi procházela jako první. Měla na rozdíl ode mě průbojnější povahu, takže to její poznávání světa bylo mnohem dramatičtější.

V dospělosti, když už byla vdaná, začala se sestra věnovat různým nadpřirozeným vědám. Zajímala jí hlavně astrologie a různá věštění. Někdy tím byla až posedlá, jak se snažila všem tajemstvím přijít na kloub.

Nikdy už nezapomenu na ten den, kdy za mnou přišla celá vyděšená. Vylíčila mi jeden svůj sen, který měla noc poté, co pracovala se siderickým kyvadlem. Ptala se tehdy na nějaké otázky ohledně své budoucnosti a chtěla prý vědět i to, jak skončí její život.

Nejprve nedostala přímé odpovědi, ale potom se jí v noci zdálo, že zemřela hroznou smrtí uhořením. Byla prý v nějaké budově, ze které se nemohla dostat ven. Věděla, že umírá a prožívala krutou bolest minutu po minutě.

Uklidňovala jsem Marcelu, že ten sen neměl s jejím věštěním nic společného. Ona tomu ale věřila a při našich dalších setkáních na to vždycky zaváděla řeč. Čas ale zapracoval, Marcela na sen přestala myslet a postupně na něj zapomněla úplně.

Řekl mi to švagr

Roky plynuly, my jsme zestárly a prožily i pár smutných osobních chvil. Tou nejtragičtější byl pohřeb našeho bratra Davida, který předčasně zemřel na rakovinu. Nedožil se ani šedesátky. Po pohřbu si Marcela znovu vzpomněla na ten svůj dávný sen.

Teď už se ale nebála, byla stejně jako já přesvědčena, že tehdy šlo jen o shodu okolností. Osud měl však už brzy ukázat, jaká je skutečnost. Stalo se to jednoho podzimního dne, když byla Marcela autem na pracovní cestě v Německu.

Bylo nevlídné počasí, mžilo a místy panovala mlha. Na mokré silnici nezvládla sestra řízení. Stálo jí to život. Já jsem se o smrti Marcely dozvěděla poté, co mi tu zprávu zlomeným hlasem telefonicky sdělil švagr.

Řekl mi tehdy, že Marcela zahynula při autonehodě, nesdělil mi žádné podrobnosti. Ty jsem se dozvěděla až dodatečně a znamenaly pro mě hrůzné zjištění.

Příšerné svědectví

Poté, co se s autem dostala sestra mimo silnici, vůz se několikrát převrátil. Téměř vzápětí začal hořet. Protože silnice byla frekventovaná, okamžitě u nehody zastavilo několik aut. Právě ze svědectví jednoho řidiče se švagr dozvěděl děsivé podrobnosti.

Marcela po nárazu žila a neztratila vědomí. Byla ale připoutaná a nemohla se z hořícího vozu dostat. Marně se jí odtamtud snažili vytáhnout další lidé. Sestra zemřela přesně takovou smrtí, jakou si kdysi předpověděla.

Uhořela a její umírání bylo kruté a bolestivé. Rozdíl byl jen v tom, že tehdy se jí zdálo o budově a k tragické události došlo v automobilu. Byla jsem naprosto zdrcená.

Hlavou se mi přitom míhaly všechny ty útržky našich dávných rozhovorů, kdy jsem Marcelu pokaždé ujišťovala, že se dožije vysokého věku a že ten sen byl pouze náhodou.

Teď už mi bylo jasné, že nějaké tajemné síly opravdu jeho prostřednictvím poskytly sestře přesnou odpověď na její otázky. Věřím tomu, že náš osud je někde napsaný předem a že se mu nemůžeme vyhnout. Otázkou je, jestli bychom ho měli chtít předem znát.

Nevím, jaké byly poslední myšlenky mojí milované starší sestry, ale bojím se, že si na svůj dávný sen v posledních okamžicích svého života také vzpomněla!

Alice P., (50), Plzeň