Přesvědčila jsem se, že některé city opravdu v lidech zůstávají napořád.  

Měla jsem za sebou šťastný život, našla jsem si hodného muže, vychovala dvě skvělé děti. Na své mládí jsem vzpomínala jen občas, hlavně na své první lásky. Tou největší z nich byl Štěpán, se kterým jsem chodila na střední škole.

Jela jsem tam sama

Když jsem slavila šedesáté narozeniny, hodně jsem bilancovala svůj život. Tehdy mě napadlo vydat se do rodného města, abych se setkala s některými lidmi ze svého mládí. Manželství mě totiž zavedlo na druhý konec republiky.

Můj muž se nabídl, že mě bude doprovázet, ale já jsem si chtěla tuhle cestu vychutnat sama. Vzala jsem si jeden pátek volno a vyrazila na cestu naším autem. Moje rodné město se hodně změnilo. Nebyla jsem tam vlastně už více než čtyřicet let, neměla jsem důvod.

Rodiče mi zemřeli, ještě když jsem byla mladá a sestra žila v zahraničí. Na místě se mi vracely různé vzpomínky. Musela jsem si přiznat, že jsem zvědavá hlavně na to, co se stalo se Štěpánem. Pamatovala jsem si, kde měli dům. Podle zvonku u branky jsem zjistila, že tam nejspíš pořád bydlí.

Mělo to přímou souvislost!

Zazvonila jsem a srdce se mi prudce rozbušilo, když jsem v muži, který šel otevřít, okamžitě poznala svoji někdejší lásku. Z jeho strany to bylo těžší, nejprve se díval zvědavě a nechápavě. Potom mě ale poznal také. Viděla jsem, jak se mu oči zalily slzami.

Nedivila jsem se, já jsem byla dojatá také. Pozval mě dál. U kávy v obývacím pokoji jsme pak vzpomínali na náš dávný vztah. Představil mě i svojí ženě, která se vrátila z práce a vzala moji návštěvu s pochopením.

Slzy mi do očí vstoupily ještě jednou ve chvíli, kdy přišla i Štěpánova dcera. Zjistila jsem totiž, že má stejné křestní jméno jako já! Když jsem se s dávnou láskou loučila, nedalo mi to a zeptala jsem se, jestli to má opravdu souvislost se mnou.

Štěpán mi to potvrdil, a také mi řekl, že na mě vždycky rád vzpomínal a to jméno mu vždycky náš dávný vztah připomínalo!

Nataša L. (57), Praha