Ne každý potomek se povede, ale většinou na tom máme svůj díl viny.  

Často přemýšlím, kde jsem udělala při výchově svého syna Matěje chybu. Našla bych jich asi několik. Jednak to, že se rozpadla moje rodina. S manželem jsme se rozvedli, když bylo Matějovi deset let, tedy v dost citlivém věku pro dítě.

Přišel tak nejen o každodenní kontakt se svým otcem, ale i s bratrem, protože staršího Adama si vzal můj muž k sobě. Bylo to po vzájemné dohodě, sama bych finančně život s oběma syny neutáhla.

Adam navíc zrovna končil základní školu a nastupoval v Praze na gymnázium. Zpětně chápu, že malému Matějovi se tehdy rozsypal celý dosavadní pevný svět.

Začal pít už v prváku

Snažila jsem se dát mladšímu synovi to nejlepší, co jsem mohla. Hodně věcí jsem mu dovolovala a tolerovala, což určitě také nebylo dobře. Už když chodil do prvního ročníku na střední škole, hodně ponocoval s kamarády.

Jasně jsem z něho cítila alkohol, ale zakazovat jsem mu nic nechtěla. Ani já jsem nebyla v době dospívání svatá a myslela jsem si, že tímhle si zkrátka projde každý. Tajně jsem doufala, že si třeba najde nějakou dívku a to změní jeho pohled na svět.

S učením na tom byl Matěj všelijak. Pohyboval se tak někde kolem průměru. Někdy měl se známkami velké problémy a potom zase nosil jedničky. Důležité pro mě bylo, aby na průmyslovce udělal maturitu.

Jestli půjde na vysokou školu nebo ne, to už jsem považovala za jeho záležitost. Mrzelo mě, že se mi příliš nesvěřoval, bylo mi ovšem jasné, že by potřeboval spíše otcovské rady.

Ty mohl dostávat jen při návštěvách u svého táty, ale jak jsem později zjistila, nesvěřoval se ani jemu. Tak nějak se nám zkrátka oběma odcizil a žil si svým životem, o kterém jsme toho moc nevěděli.

Přinášeli ho opilého!

Na vysokou školu Matěj nakonec nešel. Našel si společně s kamarádem celkem slušnou práci. Z bytu se mu ale do nějakého samostatného bydlení moc nechtělo. Měl to takhle pohodlnější, protože jsem vařila, prala, uklízela.

Na domácnost ovšem poctivě přispíval a nikdy se nehádal. Vycházeli jsme spolu celkem dobře, i když je pravda, že jsme se tak moc často nevídali. Večery trávil bůhvíkde, často jsem slyšela, jak se vrací opravdu pozdě v noci.

Nevyptávala jsem se, odkud přichází, ale bylo mi to celkem jasné. Ten lehký alkoholový odér už k němu tak nějak patřil. Jednou jsem si s Matějem zkusila otevřeně promluvit, co vlastně dál od života čeká. Moc do řeči mu nebylo, tvářil se otráveně.

Ujišťoval mě, že je spokojený. Poprvé jsem opravdu zneklidněla asi dva roky od Matějovy maturity. Tehdy ho opilého doslova přinesli domů kamarádi. Skoro jsem váhala, jestli nemám volat záchranku, tak moc namol syn byl.

Druhý den proležel v posteli, omlouval se a pak několik dnů sekal dobrotu a nikam nešel. Asi za tři měsíce se situace opakovala. To už jsem se spojila s bývalým manželem. Ten už měl ale novou partnerku a mávl nad vším rukou, že je to zkrátka Matějův problém.

Nepodařilo se mi uspět ani u staršího syna Adama, který mě ujišťoval, že se jeho bratr zkrátka chce jen bavit, tak ať ho nechám.

Tvrdé, ale nutné rozhodnutí

Roky utíkaly a já byla kvůli Matějovi čím dál utrápenější. Ukázalo se, že jeho pití je opravdu problém. Jednou se dostal do rvačky, zadržela ho policie a skončil na záchytce. Pak ho dokonce kvůli pití vyhodili z práce.

Krátký čas chodil s nějakou dívkou, ale ta ho opustila, když pochopila, jak na tom je. Nakonec jsem musela rázně jednat já sama. Dala jsem Matějovi ultimátum: buď se půjde léčit ze závislosti na alkoholu, nebo bude muset odejít z domova.

Nehodlala jsem se starat o pětadvacetiletého povaleče, i když to byl můj syn. Matěj odešel, ale léčit se odmítl. V současné době bydlí u kamaráda, nepracuje a s jeho pitím je to čím dál horší. Já už nemám sílu s tím něco dělat. Mohu jen doufat, že až syn padne na dno, tak se od něho odrazí.

Andrea P. (58), Třebíč