Můj synovec Lukáš byl vždy normální kluk. Žádný sígr. Byl hodně fixovaný na mého bratra, dopustit nedal ani na naši maminku, jeho babičku. Byl to její mazánek.

Teprve až po mnoha letech jsme zjistili, že si Lukáš udělal z babičky kasičku a většinu věcí z jejího domu sprostě rozprodal, což rodinu naprosto zničilo. Jsme poměrně malá rodina.

Nyní už mám jen mámu a staršího bratra Richarda, který mi byl celý život ochráncem i vzorem.

Po rozvodu zůstal se synem Lukášem sám a musela jsem uznat, že výchovu celkem zvládal. „Jsme dva silní chlapi co se ničeho nezaleknou. My si vystačíme i sami,“ prohlašoval vždy Richard. Líbilo se mi, že se i k nelehké životní situaci dokážou postavit čelem.

Navíc jako jediní z rodiny bydleli co nejblíž naší mamince o kterou se vzorně starali. Po smrti táty zůstala na celý náš bývalý dům sama a s opravami si nevěděla rady. Lukáš se k babičce velmi upnul, svým způsobem mu nahrazovala mámu.

A i pro ni byl nejoblíbenějším vnoučetem.

Velké stěhování

Vše se změnilo, když si Richard našel výrazně mladší partnerku a v ryze mužské domácnosti začalo být najednou dusno. Lukáš si s Dominikou od začátku nerozuměl, přišlo mu, že se k nim vetřela.

Najednou měl žít život podle něčích pravidel a na to nebyl zvyklý. A zvykat si nechtěl. Buď byli s Dominikou v sobě anebo byl zamlklý, podrážděný. Nejprve jsme si mysleli, že jde o počátek puberty, ale situace se zhoršovala.

Nechtěl jíst, odsekával. Po každé hádce utíkal k babičce. Byl u ní prakticky pořád, nikoho proto nepřekvapilo když máma zavelela, že chce, aby se kluk nastěhoval k ní. Nejen že jí pomůže s prací kolem domu, ale navíc se bude cítit v bezpečí i klidu.

„Nech ho teď být, vidíš že s ním nic nehne. Nech ho teď u mě a pak se uvidí,“ utnula poslední diskuzi.

Do kapsy hluboko

Soužití vypadalo bez problémů, vztahy v rodině se upravily. Lukáš došel zdárně až k maturitě. Pak se ale nastal problém. Pracovat se mu nechtělo. Zvykl si na servis babiččina mazánka, který nemusí pro nic hnout prstem.

Jeho maximem bylo sem tam uklidit na zahradě anebo něco opravit. Richard jen tak tak vyšel a i když se mu snažil dát vše, po čem kluk toužil, vždy to bylo málo. Dominika navíc nechtěla aby ho víc rozmazloval.

„Chce žít sám? Tak ať se postaví na vlastní nohy a na veškeré nesmysly si vydělá.“ Veškeré jejich prosby aby si našel alespoň brigádu byly marné. Na své mámě, která pracovala jako letuška toho také moc nevyprosil.

Situace začala trápit i babičku. Začal na ni být nepříjemný, mnohdy jí odsekl nebo odešel od rozdělané práce, kterou ona musela dodělat. Dokud jednoho dne nezavelel, že už o něj nemusí mít strach. Prý si začíná šetřit, vypomáhá u táty svého kamaráda.

Prý v půjčovně aut. „To koukáte co? A pak, že se neuživím,“ smál se.

Život na vysoké noze

Z kluka co měl vždy hluboko do kapsy si najednou začal žít dost na vysoké noze. Mohl si dovolit na co si vzpomněl, jen babička nebyla z jeho rozmarů nadšená. Nechtěla abychom k nim jezdili na návštěvu, vždy raději dorazila za námi.

Jednou se vymluvila na nepořádek, podruhé na to, že chce změnit prostředí a podívat se jak vlastně žijeme. Nikdo jsme ale dlouhé měsíce nevěděli proč. Dokud se jednoho dne nezastavil Richard na návštěvu.

Hledal nějaké věci z dob kdy byl malý a tak se rozhodl v našem domě pořádně zapátrat. To, co viděl mu ale vzalo dech. Většina z věcí totiž byla fuč. Nábytek po prarodičích, drahé servisy, dokonce i našetřené úspory.

„Mami? Kam se poděly veškeré naše věci? Ty jsi je prodala?“ zeptal se. A máma se rozbrečela. Tehdy vše prasklo.

(Ne)povedený vnouček

Náš povedený synovec nikdy na žádnou brigádu nechodil. Žil z toho, co „nakradl“ a mezi kamarády a po internetu různě rozprodal. Úspory které měla máma schované si prostě vzal. Ani se nezeptal.

Když se mu máma dovolila odporovat, začal jí vyhrožoval, že má být zticha a být ráda, že jí vůbec s tou barabiznou pomáhá. Jednou dokonce padlo, že jí strčí do domova důchodců. „Chtěla jsem vám to říct, ale hrozně jsem se bála.

Najednou to byl někdo úplně jiný,“ prohlásila se smutkem v hlase. Nemohli jsme tomu uvěřit, vždy k sobě měli tak blízko. A byla to právě ona, kdo nad ním držela ochranou ruku. A Lukáš se celé ty měsíce jen přetvařoval.

Richard byl naštvaný. Viděl rudě.

Sprostý podvod

Okamžitě jsme začali pátrat po internetu jestli se nám některé věci nepodaří dohledat a koupit zpět. Dominika byla pro okamžitě zalarmovat policii. „Vždyť vás sprostě okradl, prostě to nahlas,“ radila mu.

Richard si ale nebyl jistý. Po domluvě s Lukášovou mámou s ním chtěl nejdřív promluvit. Když se proto kluk vrátil z „práce“ okamžitě na něj uhodil. Jenže Lukáš se jen smál. Podle něj šlo stejně jenom o krámy.

Přišlo mu zábavné, že si toho dlouhé měsíce nikdo nevšiml. A to byla nejspíš pro bratra poslední kapka. „Tak takhle ne kamaráde, takhle jsme tě nevychovali,“ prohlásil než naložil mámu do auta a společně s Dominikou neodjeli k nim domů.

Odtud pak zamířil na polici.

Krutá dohra

Lukáš měl smůlu. Richard nahlásil, že Lukáš svou babičku okradl. A po soupisu všech věcí se jednalo o poměrně velkou částku. Vězení ho určitě nemine. Myslím, že máma mu jeho zradu nikdy neodpustí.

Stejně tak Richard, který dodnes nedokáže pochopit kde udělal chybu…

Lada M. (46), Ústí nad Labem