Už dlouho jsem neměla dovolenou, a tak jsem se na desetidenní pobyt v Řecku moc těšila. Avšak odvezla jsem si odtamtud více než děsivé zážitky…

Před třemi lety jsem procházela velice těžkým obdobím a nakonec jsem se rozhodla ujet před problémy k moři. Penzion, kde jsem byla ubytovaná, se nacházel v prastaré vesničce, jejíž první zmínky spadaly do dob antického Řecka.

Opuštěná plachetnice

Přiletěla jsem přesně za úplňku a na pokoji se ubytovala po půlnoci. S nadšením jsem se usadila na terase a pozorovala noční oblohu. Cikády pilně koncertovaly a kolem mě začali kroužit a honit se dva netopýři.

V tu chvíli jsem cítila, jak je mi tento kraj a celé místo svou energií i mentalitou nakloněno. Pilně jsem chodila za svítání běhat na pláž a večer jsem se oddávala meditaci.

Pro tuto aktivitu jsem si našla úžasné místo – starou dřevěnou plachetnici na odlehlé pláži.

Paluba byla upravena k posezení. Vydržela jsem tam sedět dlouhé hodiny a pozorovat moře.

Vylekal mě temný hlas

Jednou večer mě z meditace vyrušilo vřeštění koček. Dvě z nich přeběhly kolem mě po palubě a zmizely kdesi na lodi. Najednou ztichly jakoby nebyly. Přitom z místa, kde jsem seděla, byl dobrý výhled na celou pláž.

Kočky jsem po ní ale běžet neviděla. Kam se jenom poděly? A pak jsem za sebou uslyšela temný hlas. Lekla jsem se a otočila. Kdoví odkud se vynořil muž. Otrhaný, zanedbaný a zarostlý. Stál chvíli nehnutě, a pak potácivým krokem vykročil ke mně.

Byla jsem ztuhlá hrůzou.

Najednou byl pryč

Jeho tvář byla ošlehaná větrem a ve tváři měl děsivý výraz. „Je mi hrozná zima,“ řekl. Nebyla jsem schopná mu odpovědět. Jako by mě někdo přetáhl kouzelným proutkem a já zkameněla. Když jsem neodpověděla, přiblížil se ke mně svým obličejem až na dotek.

Cítila jsem smrad tabáku, potu a také alkohol. „Co na mě tak zíráš?“ ušklíbl se. Když jsem neodpovídala, cosi sprostého zahuhlal. Pak mávl rukou, otočil se a vykročil směrem k moři. A tam – před mýma očima – se rozplynul.

Nebyl k nalezení

Najednou jsem se zase mohla hýbat. Vyskočila jsem a běžela za tím mužem k moři. Kam zmizel? Utopil se snad? Mám někoho zavolat? Po muži nebylo nikde ani vidu. Zkusila jsem na něj křiknout, ale žádná odpověď.

Jak to, že jsem tomu muži rozuměla? Napadlo mě. Neměl snad mluvit cizí řečí? Všechno to bylo podivné a děsivé.

Trosky lodě

Mraky nad pláží se roztrhaly a vykoukl měsíc, který svým svitem zalil okolí. Polilo mě horko. Všude kolem byly na pláži vyplavené trosky lodě. Nedaleko mě leželo tělo muže. Rozběhla jsem se k němu.

Když jsem se nad ním naklonila, zděšením jsem vyjekla. Byl to ten muž, co na mě před okamžikem promluvil na lodi. V tu chvíli se opět objevily ty dvě kočky. Svým syčením mě donutily k ústupu a vytlačily mě z pláže ven.

Když jsem se dostala k osvětleným schodům, dala jsem se na útěk a zastavila se až u hotelu. Druhý den ráno nebylo na pláži po troskách loni ani památky.

Mirka A. (52), Rakovník