Co si počít se švagrovou, která si kupuje stejné šaty, nosí stejný účes a usiluje mi o manžela? Vyhlásit proti ní boj nestačilo. Pomohl až pořádný výprask!

Že se na stará kolena poprvé za život poperu, by mě nikdy nenapadlo ani ve snu. Ale přesto se to stalo a rvačka byla tak veliká, že musela zasahovat policie. Vše začalo úplně nenápadně, návštěvou mojí švagrové, s kterou jsem se neviděla hezkou řádku let.

Byl to manželka mého bratra, s kterým jsem dlouhé roky nemluvila.

Švagrové se líbil můj muž

Ne, že bychom byli pohádaní, ale tak nějak se to prostě stalo. Bratr bydlel i s rodinou hodně daleko a měl spoustu pracovních povinností. Tak vždycky poslal pohled na svátky a narozeniny, já mu odpověděla a to bylo všechno.

Nějaké návštěvy jsme nepěstovali. Vlastně ani coby malé děti jsme k sobě neměli nijak blízký vztah. Já byla o dost starší a on takový ten vymodlený chlapeček. Když naši umřeli, odkázali mu svůj rodný domek a mně nějaké peníze.

Že on na tom byl o mnoho lépe, nebylo pochyb. Do domku se přistěhoval i se ženou, mojí švagrovou, kterou jsem naposled viděla na jejich svatbě. Musím přiznat, že se moc nezměnila. Byla stále stejně pěkná, štíhlá a obličej téměř bez vrásek.

Můj bratr ji zahrnoval vším, co si jen přála. Jedno ji ale dopřát nemohl. Tím vytouženým kouskem do její sbírky se stal můj manžel.

Chtěla se mi podobat

Evidentní zájem dala najevo hned při první návštěvě: „Teda švagruše, ty máš ale pěkného mužského! Jak to děláš, že si ho udržíš! Mohl by mít klidně o dost mladší!“ Nebylo to právě taktní, co řekla, ale můj manžel se mě zastal:

„Po nikom jiném netoužím, vždyť jsme spolu už skoro třicet let!“ Byla jsem mu vděčná, za to, co řekl a dala mu pusu.

To na moji švagrovou zaúčinkovalo jako rudý hadr na býka. „To se ještě uvidí!“ vyprskla vzdorně a usmála se takovým křivým úsměvem, až mi přeběhl mráz po zádech. Od té chvíle byla u nás pečená vařená. Chodila bez pozvání na návštěvu, kdy ji jen napadlo.

Až když u nás byla asi po desáté v jednom měsíci, všimla jsem si změny v její vizáži. Začala se mi podobat! Nejdřív jsem si myslela, že si něco namlouvám, vždyť jsem nebyla mladší ani hezčí. Ale bylo to tak.

Ona si změnila účes i barvu vlasů a dokonce měla na sobě podobné šaty, jako byly moje nejoblíbenější.

Pořídila jsem si nové šaty i účes

Nechápala jsem, co tím sleduje, ale když přinesla mému manželovi jeho nejoblíbenější jídlo, pochopila jsem. „Uvařila jsem tvému Jaroušovi kynuté borůvkové knedlíky. Ty on má nejraději!“ nakrůcala se ta svůdnice, ale Jarouš byl jako zhypnotizovaný.

Přidával si jeden knedlík za druhým a ona se nad ním svůdně nakláněla, jako by jí patřil. Vjel do mě vztek. Vyhodila jsem ji z bytu! A už k nám nechoď, potvoro!“ křičela jsem na ni jako smyslů zbavená. Scéna, kterou jsem ztropila, mě po chvíli začala mrzet.

Jen jsem dala najevo svoji slabost. Nebylo to k ničemu! Další návštěva švagrové následovala hned další den. Tvářila se, jako by se nic nestalo. Jaroušovi přinesla krabici chlebíčků a voněla stejným parfémem, jako já.

Stala se z ní moje kopie. Už jsem to nemohla vydržet. Nastal čas na boj. Nechala jsem ji s Jaroušem a vydala se do města. Byla jsem to já, kdo se změnil. Koupila jsem si nové šaty a nechala se přebarvit.

Strhla se rvačka

Sama jsem se nepoznávala, ale změna mi prospěla. Domů jsem šla v dobré náladě. Byla jsem sama se sebou spokojená a těšila se, že můj manžel proměnu ocení. On si mě ale ani nevšimnul. Se švagrovou totiž mastil u stolku v obýváku karty a nevnímal okolí.

Ona mu do úst vkládala nějaké jednohubky a dolévala víno. Na obou bylo vidět, jak si dobře rozumějí. Mně si vůbec nevšímali. Jako bych neexistovala! Měla jsem toho jejich vrkání právě dost. Vyfotila jsme je a poslala fotku bratrovi.

Aby viděl na vlastní oči, co ta jeho proradná ženská vyvádí. Potom jsem mu zavolala, zda by si svoji ženušku nepřijel vyzvednout. A na švagrovou jsme se hned vzápětí vrhla. Chtěla jsem jí dát jen facku, ale ona si nic nemínila nechat líbit.

Značně posilněná alkoholem se na mě začala sápat.

Dostala jsem napomenutí

Měla dlouhé rudé nehty a ty mi zaryla do tváře. Bolest mě značně rozvzteklila a tak jsem ji kopla do holeně. Zařvala a nepřestala křičet, dokud se od sousedů neozvalo bušení na zeď.

„Zavoláme policii, jestli toho nenecháte!“ ozvalo se a já odpověděla: „Klidně ji zavolejte, protože já ji asi zabiju!“ Samozřejmě jsem to tak nemyslela, ale v rozčílení člověk řekne ledacos. Za chvíli se ozval u dveří zvonek.

Hlídka městské policie nás přijela zkontrolovat. Měli nahlášené domácí násilí! Byli docela překvapeni tím, co uviděli. Dvě ženské se praly o chlapa! No, švagrovou vyprovodili ze dveří a já dostala napomenutí.

Byla to velká ostuda. Ale od té doby mám klid. Můj bratr si svoji ženu hlídá a já zas svého muže. Opatrnosti není nikdy dost!

Šárka H. (59), Most