Poprvé jsme se Adamem rozešli na střední škole, kde jsme se také seznámili. Chodil o dva ročníky výš a byl vyhlášený sukničkář…

Možná i to mi na něm tolik imponovalo. Že si ze všech holek z celé školy, které na něj dělaly oči, vybral právě mě. Jenomže to jsem ještě nevěděla, že zdaleka nebudu ta poslední.

Stouplo mi sebevědomí

Chodili jsme spolu sotva tři měsíce a já jsem se do něj zamilovala až po uši. Dělalo mi dobře, být holka nejhezčího kluka na škole. Všichni ke mně vzhlíželi jako k té, kterou si vybral ON – idol dívčích srdcí.

„Jak jsi to jenom dokázala?“ ptaly se mě kamarádky a já jim trochu povýšeně odpovídala: „To víš, kouzlo osobnosti.“

Měl další dívku

Moje „osobní kouzlo“ však pohaslo v okamžiku, kdy mi moje kamarádky s předstíranou soustrastí sdělily tajemství, o kterém věděla už celá škola, samozřejmě kromě mě. A sice, že Adam už nějakou dobu chodí s holkou od nich ze třídy.

„Určitě mi lžou,“ nalhávala jsem sama době, i když jsem aspoň už týden tušila, že se něco děje.

Ignoroval mě

Adam jakoby se mi vyhýbal. Nevolal mi, nečekal na mě před školou, nezval mě na procházky ani do kina. Když jsem ho náhodou potkala na chodbě, dělal, že mě nevidí, a když jsem se mu postavila přímo do cesty, odbyl mě s tím, že spěchá na hodinu.

Došlo mi, že se mnou už nechce nic mít. Tehdy jsem probulila několik balení papírových kapesníků a zapřísahala jsem se, že ho už nikdy nechci vidět. To jsem ale ještě netušila, že mě Adam na konci školního roku pozve na ples.

Školní ples

„Neříkej, že s ním opravdu půjdeš,“ divila se moje nejlepší kamarádka Iva. „A proč by ne,“ pokrčila jsem rameny. „Už ho nemiluji, ale můžeme jít jako přátelé. Nikdo jiný mě stejně zatím nepozval,“ vysvětlovala jsem a přitom cítila jisté zadostiučinění.

Adamovi to s holkou z jeho třídy očividně nevyšlo a on uznal, že jsem pro něj stále ta nejlepší. Byla jsem připravená stát se královnou plesu. Chtěla jsem být co nejkrásnější, aby Adam viděl, jak krásnou a chytrou holku pustil k vodě.

A kterou už nikdy nezíská zpátky. Neměla jsem totiž v úmyslu začít s ním znovu chodit. Tolik jsem se kvůli němu naplakala! Jak se ovšem ukázalo, byla jsem bláhová!

Podlehla jsem jeho kouzlu

Držela jsem si od Adama odstup až do chvíle, než mě vyzval k tanci. Jakmile mě na parketě objal svými silnými pažemi, podlomila se mi kolena. Ucítila jsem vůni jeho parfému a byla jsem ztracená.

Přála jsem si, abychom takto tančili až do konce našich dní. „Jsi tak krásná, tak úžasná,“ šeptal mi do ucha. „Promiň, že jsem tě nechal, ale díky tomu jsem pochopil, jak jsi výjimečná.“ Byla jsem jako omámená. Tu noc jsem mu podlehla. A bylo to krásné.

Ostatní mě před ním varovali

Od té noci jsme spolu s Adamem opět oficiálně chodili a já znovu získala respekt před svými kamarádkami a ostatními spolužáky ve škole.

I přesto jsem stále ze všech stran slýchávala, že Adam není na vážný vztah připravený a že je jen otázkou času, kdy mě zase opustí.

Dokonce i maminka mě varovala, abych byla opatrná. Já jsem však byla opět zamilovaná a na očích jsem měla růžové brýle. Věřila jsem, že si Adam opravdu konečně uvědomil, že já jsem pro něj ta pravá.

Nečekaná žádost o ruku

Adam se změnil. Všímal si jen mě, zahrnoval mě dárky a svou pozorností. Náš vztah vzkvétal. Po dvou letech už byl Adam dávno vystudovaný a začal pracovat. V den, kdy jsem odmaturovala, na mě Adam čekal před školou s ohromnou kyticí a zásnubním prstenem.

„Vezmeš si mě?“ zeptal se mě a poklekl. „Samozřejmě,“ vykřikla jsem radostí. „Ano!“

Našel si milenku

Svatba byla krásná a svatební noc ještě krásnější. Když jsem o pár měsíců později zjistila, že jsem těhotná, byla jsem nepopsatelně šťastná.

Připravovala jsem se na příchod vytouženého miminka a nevnímala drobné signály, které mě měly upozornit na to, že mě Adam zase podvádí.

Rána přišla ve chvíli, kdy jsem byla ve čtvrtém měsíci, a Adam se ode mě odstěhoval. Málem jsem ze šoku potratila. Naštěstí jsem měla velikou oporu v rodičích a o pár měsíců později jsem na svět přivedla zdravého a krásného chlapečka Tomáška.

Vždy se ke mně vrátil

Uběhlo několik měsíců. Přišla jsem se synem domů z procházky a tam na mě čekal Adam. „Co tady děláš?“ udeřila jsem na něj. Místo odpovědi vzal našeho syna do náruče a začal si s ním hrát.

Měla jsem sto chutí ho vykopnout na ulici, ale byl tu náš Tomášek. A jen proto jsem dala Adamovi další šanci. Dnes jsme s Adamem manželé už přes třicet let. Vím, že mě několikrát během těch let podvedl, ale pokaždé se vrátil domů ke mně.

Život s ním je tak trochu adrenalin, ale jak jsem zjistila, stala jsem se na něm do jisté míry závislou.

Zuzana L. (51), Český Brod