Přestože bylo tehdy krásné léto, ani jsem to nevnímala. Byla jsem na absolutním dně. Chodila jsem jako tělo bez duše. Můj život se mi sypal pod rukama…
Bylo mi devětatřicet, byla jsem čerstvě rozvedená a platila dluhy za bývalého manžela. Zatímco moji sousedé a kolegové si užívali zaslouženou dovolenou u moře nebo v horách, já měla dvě zaměstnání. Stejně jsem ale měla pocit, že ty obrovské dluhy nikdy nezaplatím…
Procházky u jezera
Můj bývalý muž pil, hrál karty, a kromě toho se snažil obehrát i výherní automaty. Smutný příběh, který smutně skončil. Děti jsme naštěstí neměli. Když si představím, že bychom měli syna, a ten by „záliby“ po tatínkovi zdědil, bylo mi špatně.
To léto jsem měla pouze jednu radost, a sice procházky za městem. Každý večer po práci jsem si dopřávala příjemný oddech v podobě cesty k rybníku za městečkem. U lesklé hladiny pravidelně sedával muž s rybářským prutem.
Nevšímal si mě a já si nevšímala jeho. Jenomže jednou se stala taková věc…
Obořil se na mě
Když jsem procházela po stezce těsně kolem něho, zazvonil mi v kabelce telefon. Rybář se na mě otočil a zasyčel: „Ženská hloupá, plašíte mi ryby!“ Starý bručoun, blesklo mi hlavou. Protiva.
Beze slova jsem odcházela, jen jsem si ještě pomyslela – celé dny v práci a večer na procházce mi ještě nadává nějaký morous! Povzdechla jsem si. Ostatně s muži jsem měla ty nejhorší zkušenosti.
Najednou byl milý
Den nato se ke mně mrzutý rybář obrátil zase. Nebudete tomu věřit, ale omluvil se mi. Prý byl zbytečně příkrý. Vlastně mě jeho omluva potěšila. Řekla jsem, že chytání ryb jsem nikdy na chuť nepřišla.
Zasmál se a poznamenal, že ženy nebývají dobrými rybářkami, protože potřebují pořád mluvit, a tak se ryby leknou a utečou. Pak mě pozval, abych si přisedla. Nabídl mi židličku, sám usedl na zem. Bylo by neslušné odmítnout.
Společné večery
Pozorovala jsem třpytící se hladinu, vychutnávala si ten klid a docházela k závěru, že rybaření je vlastně pěkná záliba. Další večer jsem si k němu přisedla zase. Postupně jsme se sblížili a nakonec jsme spolu začali bydlet.
Rybaření mu samozřejmě toleruji a někdy chodím s ním. Večery u rybníka jsou totiž nádherné.
Marcela K. (53), Příbram
