Snad bych jednu dvě nevěry mohla svému muži tolerovat, říkávala jsem si. Kdybych věděla, co se může stát, byla bych žárlivá jako Othello a muže bych nespustila z očí. 

Byli jsme svoji necelých deset let.

Čekalo nás hezké výročí, naše seznámení jsme si měli připomenout výletem na ostrov Mauritius, kam s námi měly jet i naše dvě děti – dvacetiletá Šárka a čtrnáctiletý Ondřej. Ještě zbývalo absolvovat jednu podnikovou trachtaci k výročí založení firmy a mohli jsme balit kufry.

Pracujeme oba v jedné obchodní společnosti a máme vcelku slušné pozice i peníze z nich plynoucí.

Alkohol mu rozvázal jazyk

Jirka se ten večer bavil od počátku více než dobře, měl za sebou odevzdání dvou důležitých projektů a ty byly přijaty s pochvalou, což se muselo zapít. Také jsem si něco dala, ostatně v té luxusní restauraci toho bylo hodně na výběr a vše zdarma, takže míchané nápoje tekly proudem.

Seděla jsem kousek od Jiřího, bavila se s kolegyní, ale i přes hluk kolem jsem rozeznávala, že můj manžel stále hovoří o nějakém dítěti. Svěřoval se jedné naší starší kolegyni, ze které si pro tento večer udělal vrbu.

Nejdřív jsem myslela, že řeší naše poněkud odrostlé potomky, ale když jsem lépe zaměřila svou pozornost, bylo mi jasné, že o ně nejde. Zaslechla jsem věty jako: „Ona mi dala nůž na krk!“ nebo „Vím já vůbec, jestli je to moje…“ Hrklo ve mně.

Ten večer jsem ještě ustála, ale druhý den ráno jsem na manžela udeřila. Byl ještě podroušený z té nadměrné konzumace, a možná i proto se bránil jen chabě. Raději brzy řekl pravdu, bylo znát, že je sám s rozumem v koncích.

Přiznal se hned

Má prý dvouletého chlapečka s jednou sekretářkou od konkurenční firmy. Seznámili se na veletrhu a udržovali spolu poměr. Po půl roce za ním tahle mladá žena přišla, že je těhotná a chce deset tisíc měsíčně, jinak bude soud a průšvih.

A Jiří začal pravidelně platit. Kroutila jsem hlavou: „A tys jí věřil, že je tvoje? Bůhví čí to dítě je!

Naše peníze dáváš nějaké lehké ženštině!“ On na to, že je čestný a že chtěl mít hlavně klid a že ví, že by to dítě jeho být opravdu mohlo, vše tomu nasvědčuje. Zeptala jsem se samozřejmě jaké má indicie, že je skutečně  jeho.

Prý termín a jaksi že prý si nedával pozor. Tomu dítěti jsou už dva roky a dal jí tedy celkem přes čtvrt milionu! Pokoušel se o mě infarkt. Začala jsem ječet, házela jsem nádobím, kopala do nábytku, až to vyděsilo dceru v patře nad námi a běžela mě uklidnit.

To se jí trochu povedlo, poslala jsem ji pryč a pak začala vymýšlet řešení.

Ovšem ze všeho nejdřív jsem zrušila dovolenou, výlet za osmdesát tisíc jsme vyhodili oknem, proti stornu jsme sice byli pojištěni, ale bylo už tak krátce před odletem, že jsme dostali pár směšných korun. Můj spolužák ze základní školy je právník a za tím jsme se hned druhý den vydali.

Byl celý vyděšený, pořád opakoval, že si nedovedl nikdy představit, že mohu být takhle rozlícená.

Mstila jsem se s gustem

Dohodli jsme se, že té slečně napíše dopis, aby potvrdila, že je podle ní to dítě skutečně mého muže a současně ji v tom dopise požádá o test otcovství. Trochu mě ten plán uklidnil, ale stejně jsem musela druhý den na psychiatrii, aby mě dali nějaké léky na uklidnění.

Několik dní jsem chodila jako náměsíčná, ale pak jsem se rozhodla prášky vysadit. Nebudu ta ušlápnutá zoufalá puťka, co doplatila na mužovu vilnost! Já mu to spočítám i s úroky!

A tak jsem milému Jiříkovi začala dělat ze života peklo. Musel se mi každou hodinu hlásit, obracel kapsy naruby, samozřejmě převzal doma veškeré práce, které jsem do té doby dělala se sebezapřením já.

Sex jsme měli, jen když jsem chtěla já a v posteli jsem ho taky nešetřila, užil si mé jízlivé poznámky, posměšně jsem se vyjadřovala o jeho schopnostech a ponižovala ho. Mlčel a bylo vidět, že svou chybu neumí strávit ani napravit.

Nedozírné důsledky

Na dopis ta ženská nereagovala ani po půl roce a zřejmě jí najednou nevadilo, že už od mého manžela nedostává ani korunu. Náš vztah s Jirkou to ale nezlepšilo. Má podezíravost se naopak prohlubovala a peklo v rodině nepřestává dodnes dusit všechny její členy.

Z toho trvalého napětí se dokonce zhoršil i prospěch našich dětí. Ondřeje jsme museli řešit přes výchovného poradce. Ta holka, co mého muže nařkla, se už neozvala, buď jí ty peníze stačily, nebo našla jiného sponzora, nevím.

Každopádně naši rodinu její počin nenávratně poškodil. Jsme naprosto rozvráceni. Nedůvěra panuje ve všech oblastech, nejenže já nevěřím svému muži, ale ani on mně, protože je přesvědčený, že se budu chtít pomstít a chystám podobnou odplatu.

Děti ztratily kladné vzory, reakce a projevy jejich rodičů je šokovaly, a navíc se leccos doneslo jejich kamarádům a oba musí čelit různým posměškům. Pomalu přemýšlím, které dítě si ponechám, či zda pošlu manžela pryč a zůstanu s oběma sama.

Spát jsme spolu s Jirkou přestali skoro úplně, bavíme se jen na půl úst, nebo spíše, musím přiznat, on pouze odráží mé uštěpačné poznámky. Chtěla jsem, aby tu ženskou přiměl, ať nám peníze vrátí.

Ale manžel nechce, bojí se, že by třeba naopak chtěla, aby znovu začal platit. Přitom s testem otcovství od počátku evidentně nesouhlasila, takže podle mě je všechno jasné. Už se tím nehodlám zabývat, ať si to vyřeší můj manžel. Nebo spíš „ex“…

Marta (50), Brno .