Prázdninová cesta do Bulharska před mnoha lety měla být krásnou vzpomínkou na celý život. Stala se mým celoživotním traumatem.

Pojedeme k moři! Tuhle větu jsem už dlouho neslyšela, a když mi ji najednou moje matka sdělila, byla jsem jako u vytržení.

Bylo mi čtrnáct a ve slané teplé mořské vodě jsem se naposledy koupala v devíti, když byla ještě naše rodina pohromadě, táta vydělával dost peněz a cestovali jsme pravidelně minimálně do Bulharska nebo do Jugoslávie.

Zchudli jsme

Pak nás táta opustil. Zničehonic se v té Jugoslávii domluvil s jedním majitelem lodi, vydal se přes moře do Itálie a odtud do Rakouska, kde požádal o azyl. Dodnes nevím, co se mezi ním a mámou stalo, ale najednou spolu nemohli vydržet. Nebo spíš on s ní.

Měli jsme sice co jíst, ale na nějaké dovolené u moře nebylo ani pomyšlení. A když si máma našla nějakého pána, který měl tátu nahradit, byla to, jak se po čase ukázalo, pochybná existence. Ti chlapi spíš měli tendenci využívat mámu, než aby nám pomáhali.

Až na Jardu. Ten byl světlá výjimka. Kupoval mně i mámě dárky, nosil květiny, maloval naši společnou budoucnost, až se rozvede.

No a jednoho dne přinesl poukazy na zájezd do Sozopolu, do pětihvězdičkového hotelu. Máma si sama musela půjčit peníze, aby se do takového luxusu oblékla. Mně koupila tmavomodré jednodílné plavky a nafukovací kruh.

V plavkách jsem vypadala odporně a s kruhem bych byla jako dement.

Pobrečela jsem si a od babičky vyškemrala pár stokorun na bikiny. Ty plavky jsem ovšem mámě zatajila, vytasila jsem je až v hotelu, měla jsem je nacpané v plyšovém medvídkovi, jemuž jsem pro ten účel rozpárala a zase zašila bříško.

Žárlila na mé tělo

Sozopol je nádherný, pláže krásné, bylo slunečno, vedro, a hned jak jsme přiletěli, rychle jsme se svlékli a mazali na pláž. Mámina reakce na můj úbor, když jsem vyšla z koupelny, kde jsem se převlékala, aby mě Jaroslav neviděl, byla bouřlivá.

„Jak to vypadáš?! Co to máš na sobě?! Jsi jako nějaká kurva!!! Okamžitě to sundej!“ Nebýt zásahu Jarouška, asi by to ze mě strhala. Ale jemu se povedlo mámu uchlácholit. A mně dokonce řekl, že mi to sluší. Dodnes se pamatuju na záblesk hněvu v máminých očích.

To nebyl ten pohled, jako že jsem něco provedla. To byla čirá nenávist! Už v tom věku jsem totiž měla postavičku ham ham, jak se tenkrát zpívalo v jedné písničce, a Jarda to samozřejmě pečlivě registroval. A mámě to nemohlo ujít.

Náš hotel nebyl přímo u písčité pláže, což byla jeho jediná chyba. Byl blíže k přístavu, kde byla voda rovnou hluboká, kvůli ponoru lodí.

Ale do vody tu lidé lezli také, bylo tu takové betonové molo, kde někteří dokonce leželi na dekách, a do moře se skákalo a vylézalo po schůdkách. Rozprostřeli jsme na zem ručníky, postavili tašku s občerstvením a kochali se. Pak jsme sundali hotelové župany a byli připraveni ke skoku.

Odporný pohled

Když jsme se zadívali do hlubiny, viděli jsme, že ve vodě plavou medúzy. A hodně. Bylo zřejmě po bouřce, která sem tyhle potvory nahnala. Ačkoli jsem k moři dříve jezdívala, s touhle havětí jsem se nikdy nesetkala, měli jsme štěstí. Ale dneska ne.

A zrovna jsme se tolik těšili. .. Nevěděla jsem ještě, co medúzy dokážou. Jak jsou člověku nebezpečné, a tím víc, pokud jste alergičtí na jejich jed.

Myslela jsem, že si to rozmyslíme a půjdeme zase do hotelu, ale máma tvrdila, že to nevadí, že medúzky jsou neškodné a naopak krásné. A že ona prý tam skočí, od čeho tady přece jsme, vždyť ten zájezd stál tolik peněz a kdoví, kdy zase odtáhnou.

Jarda vypadal bezradně. A máma se obula do mě. Že jsem srab, že dělám ostudu, co si o mě Jaroušek pomyslí, jsem zbabělec a nešika… Měla proslov dost dlouhý a provokativní na to, abych se nechala přesvědčit. Před Jardou se přece neztrapním!

Skok hrůzy

Skočila jsem. Moře bylo po té bouřce chladné a kromě medúz v něm plavaly nějaké chaluhy a takhle zblízka jsem viděla i další svinstvo, které sem přišlo z přístavu. Samozřejmě jsem si při skoku nabrala do nosu a ještě si lokla.

Medúzy mě děsily, byly slizké, odporné, lepily se mi na tělo. Máma se ze břehu smála a nějaký Bulhar na molu na mě něco křičel a pak skočil za mnou. Vytáhl mě, křičel a ukazoval na sprchu, která stála asi sto metrů odsud.

Mámě trochu mrznul úsměv na rtech, protože poznala, že něco není v pořádku. Osprchovala jsem se pečlivě, ale reakce mé kůže byla bouřlivá. Musela jsem k doktorovi, dostala prášky a masti a nesměla do konce pobytu na sluníčko, byla jsem rudá a oteklá.

Máma dosáhla svého. Mé bikiny už ke slovu nepřišly a Jaroušek nemohl srovnávat, jak by vypadala jeho Jarmila v mladším vydání. Žárlivost mé matky mi způsobila velké utrpení a zdravotní problémy. A ránu na duši, kterou nic nezacelí.

Ani pocit zadostiučinění, že i Jaroušek mámu po čase opustil a ona začala pít. Dnes vypadá, jako by jí medúzy jedly zaživa, je to troska. Ovšem já mám jiné starosti. Ale to už je jiný příběh.

Olga (54), Znojmo .