Táta i máma měli tvrdé palice a často se hádali. Já jsem jejich temperament podědila a snad proto mi táta dával přednost před bráchou Jirkou, který byl tichý a zakřiknutý…

Vždycky udělal, co mu druzí řekli. Poprvé se proti našim postavil, když končil základku. Oznámil, že půjde na gympl, s čímž otec rozhodně nesouhlasil. „Půjdeš na učňák, a hotovo,“ řekl rázně. Bratr si ale nakonec prosadil svou a šel na gympl.

Odešel na kolej

Uběhly čtyři roky. Jirkovi se blížila maturita a měl pro rodiče další „překvapení“ – chtěl jít na vysokou. Když se to dozvěděl otec, zařval:

„Myslíš, že tě budu další roky živit?“ Bratr však klidně odpověděl, že od něj nic nechce, jen přídavky, co jsou ze zákona povinné.

To otce rozčílilo doběla a máma Jirkovi řekla, že je nevděčný spratek. Po maturitě šel Jirka, i přes protesty rodičů, na fakultu. Když odcházel na kolej, rodiče ho vyprovodili se slovy, že domů už se vracet nemusí.

Promoce

Uplynuly další roky a Jirka nás všechny pozval na svou promoci. Tušila jsem, že z toho bude další scéna. Restaurace, do které nás bratr vzal, byla na úrovni.

To však tátovi nezabránilo v tom, aby do sebe lámal jednoho panáka za druhým a vyčítal bratrovi, že si hraje na něco lepšího.

Potom večeru se všechna zbylá rodinná pouta zpřetrhala. Já jsem se s bratrem občas vídala, ale blízký vztah jsme neměli. S rodiči od té doby nepromluvil. Matku viděl teprve před třemi lety, když se konal otcův pohřeb.

Usmířili jsme se

Po smrti otce vyšlo najevo, že jako záruku za své půjčky ručil táta domem, ve kterém jsme bydleli. Když už to vypadalo, že snad skončíme na ulici, nabídl nám pomoc ten, od koho bychom to nečekali – Jirka.

Matka o tom nejprve nechtěla ani slyšet, ale pak svolila, aby bratr přijel. Bylo to zvláštní setkání. Po prvotních rozpacích a zlosti na obou stranách to skončilo tak, že jsme se všichni objímali a plakali.

Jirka, jakožto úspěšný lékař naše dluhy zaplatil, a dnes všichni žijeme v našem rodinném domě. Staré křivdy pominuly, ale i tak se s matkou dodnes za své chování vůči bratrovi stydíme.

Kateřina L. (52), Hradec Králové