Svoji kamarádku jsem měla vždycky moc ráda. Vždyť jsme se znaly celý život, už od základní školy! Jenže, ona začala mít radši mého muže, než mě. Musela jsem s ní pořádně zatočit!
Moje kamarádka Zuzana byla pro mě skoro jako sestra. Po základní škole se naše cesty rozešly, ale potom jsme se úplně náhodou setkaly v porodnici. Oběma se nám narodili kluci a od té doby jsme se vídaly skoro denně.
I do práce jsme nastoupily ve stejný čas. Nastalo období náročné pro všechny mladé lidi, co mají děti a zaměstnání. Naše kontakty utichly, ona se odstěhovala do jiného města a já porodila další dvě děti.
O to větší bylo naše překvapení, když jsme se, úplně nečekaně, setkaly po mnoha letech v nemocnici. Obě jsme tam ležely se stejnou diagnózou: žlučník! Okamžitě jsme se daly do řeči, měly jsme si toho tolik co vyprávět! Ani domů se nám nechtělo, jak jsme byly do těch hovorů zabrané.
Manžel se v ní vzhlédnul
Zuzanka se rozvedla a měla dvě dospělé děti. Já stále stejného hodného manžela děti celkem tři. Byly jsme šťastné důchodkyně, ani jedné se po práci nestýskalo. „Jen těch peněz by mohlo být víc!“ posteskla si Zuzanka a hned mi sdělila výši důchodu.
Byla téměř totožná s tou mou, ale já měla manžela, byli jsme na všechno dva, na rozdíl od ní. Okamžitě jsem dostala nápad: „Vezmeme ji na dovolenou a nemusí jí to stát ani korunu.
Jezdili jsme totiž na chalupu našich příbuzných a za to tam manžel vždycky něco opravil nebo natřel.
Všem to takhle vyhovovalo a určitě by nevadilo, kdyby nás bylo o jednu osobu víc! Zuzanka nadšeně souhlasila. Dokonce napekla nějaké buchty a vyrobila i domácí paštiku.
Začala mě pomlouvat
K tomu ovšem přidala odvážné outfity s velkými výstřihy. A také průhlednou noční košilku, ve které se producírovala klidně až do oběda. Můj manžel z ní byl nadšený! Trochu mi vadilo, vlastně hodně.
Byl na můj vkus až moc nadšený…Jejich vzájemné okouzlení se nedalo přehlédnout. Nedokázala jsem se přes všechny upřímné snahy ubránit žárlivosti. Měla jsem je oba tak moc ráda! Jednou jsem se nečekaně vrátila dřív z nákupu.
Už z předsíňky jsem zaslechla jejich hovor. Zuzka zrovna říkala: „Víš, ona ta tvoje žena není tak hodná, jak se zdá. Nevšimnul sis, jak tě využívá?“ Zůstala jsem jako opařená. Já se o Zuzanu starám, pozvu ji na dovolenou a ona takhle? To jsem nemohla dopustit.
S milým úsměvem jsem vešla do kuchyně, kde oba seděli u otevřené lahvinky a řekla jí: „Potkala jsem nějakého pána a ptal se po tobě. Prý byl jedním z tvých mnoha milenců a dlužíš mu nějaké peníze!“
Intrika se mi vyplatila
Samozřejmě jsem si to vymyslela a očekávala jsem, že se bude bránit, ale ona jen zbledla. „To není možné! A jak vypadal?“ ptala se úplně vážně a dokonce začala trochu koktat.
Vymyslela jsem si pár údajů a asi se celkem trefila do podoby některého z jejích partnerů.
Ona totiž hned věděla, o koho asi jde. Najednou musela rychle domů. Sbalila si kufr a poprosila o odvoz na nádraží. Samotnou jsem ji s manželem autem nepustila. Jela jsem s nimi a potom pozvala svého muže do restaurace na dobrou večeři.
Věděla jsem, že nebezpečí je díky mojí velké intrice zažehnáno!
Ludmila S. (56), České Budějovice