Neznámá směs bylinek mi umožnila předávat energii těm, kdo trpí!

Po operaci kolene jsem nastoupila na lázeňský pobyt v jednom proslaveném městě. Měla jsem tam strávit celkem tři týdny. Hned během prvních pár dnů jsem se spřátelila s více lidmi, převážně ženami.

Jedna z nich mě upozornila na tajemnou starou ženu, která byla často k vidění v blízkosti lázeňského komplexu. Říkalo se o ní, že je čarodějnice a když jsem si ji podrobněji prohlédla, opravdu budila takový dojem.

Několikrát jsem ji spatřila na promenádě nebo cestou na procedury a neušlo mi, jak mě ta stará žena upřeně pozoruje.

Bylo mi o sto procent lépe!

Jednoho dne mě oslovila. Překvapilo mě to a také trochu polekalo. Žena se mě zeptala, jak se cítím a jestli mi pobyt v lázních pomáhá.

Zachovávala jsem si odstup a opatrnost, ale když jsem se s tou tajemnou paní chvíli bavila, zjistila jsem, že je to vlastně příjemná osoba. Nakonec mi nabídla větší sáček s bylinkami, které mi prý určitě pomohou.

Stačí zalít malou trošku té směsi a uvidím, jak rychle se můj stav zlepší. Bylinky jsem si od ní vzala, ale nebyla jsem v tu chvíli ještě rozhodnutá, jestli je použiji.

Od jedné pacientky jsem se pak dozvěděla, že ta stará paní je prý opravdu vyhlášená bylinkářka. Řekla jsem si, že nemám co ztratit a udělala jsem si večer před spaním z darovaných bylinek odvar. Výsledek mě překvapil, vlastně přímo šokoval.

Ráno jsem se cítila o sto procent lépe než kdykoliv předtím. Byla jsem doslova nabitá energií. Hledala jsem starou paní, abych jí poděkovala a zeptala se na složení té směsi. Potkala jsem jí ale až den před odjezdem.

Tajemství bylinek mi neprozradila, ale řekla mi jinou věc, kterou jsem v tu chvíli moc nechápala: až prý od nich dostanu, co potřebuji, mám čaj z nich pít dál a jejich sílu předávat jiným, a to pouhým dotykem. Ty bylinky jsou prý jen pro mě, na nikoho jiného účinkovat samostatně nebudou.

Měla jsem pověst léčitelky

Moji rekonvalescenci po operaci pití odvaru opravdu hodně urychlilo. Stále jsem musela myslet na ta poslední slova, co mi bylinkářka řekla. Moc jsem je nechápala. Začalo mi to docházet až ve chvíli, kdy na manžela přišla chřipka a měl horečku.

Uvařila jsem si čaj z bylinek a jakmile jsem cítila, že začal působit, přiložila jsem manželovi ruku na čelo. Stal se doslova zázrak: během minuty horečka zmizela a za pár hodin byl můj muž úplně zdravý.

Definitivně jsem uvěřil, že mi tajemná stará bylinkářka nelhala. Zanedlouho onemocněla kolegyně v práci. Váhala jsem, jestli mám svoji nabytou schopnost opět využít. Nechtěla jsem budit přílišnou pozornost.

Stačilo, že jsem musela hledat výmluvy před manželem, který byl také v šoku nad tím zázrakem, co jsem jeho vyléčením předvedla. Nakonec jsem si ale řekla, že je lépe pomoci tomu, kdo trpí, i za cenu, že se na mě budou lidé divně dívat.

Během dalších několika týdnů jsem si tak nechtěně vybudovala pověst úspěšné léčitelky, která uzdravuje lidi pouhým dotykem. Nemůžu popřít, že se mi ta role i zalíbila. Hlavně jsem ale cítila uspokojení nad tím, že opravdu pomáhám. Čím je ten zázrak způsobený, to jsem nezkoumala a nevím to vlastně dodnes.

Marně jsem se jí snažila najít!

Jednoho dne mi bylinky v sáčku došly. A tím byl i konec mých zázračných schopností. Těžko jsem se s tím smiřovala. Vydala jsem se dokonce zpátky do oněch lázní, abych našla tajemnou starou paní. Nepodařilo se mi ji ale vypátrat. Nikdo o ní nic nevěděl.

Kdybych tak bývala alespoň znala složení onoho kouzelného nápoje! Dnes jsem tak znovu odkázaná jen na běžné léčebné prostředky. Nejvíc mě ale mrzí, že už nemám schopnost rychle uzdravit lidi kolem sebe, kteří trpí!

Ivana M., (50), Praha