Koupili jsme vilku za podezřele málo peněz. Brzy jsme pochopili, proč byla cena tak nízká. Nebydleli jsme v ní totiž sami…

Vybalovali jsme s manželem už poslední věci a byli jsme šťastní. Sehnali jsme za úžasnou cenu krásnou vilku s úžasných výhledem do údolí.Po tom jsme vždy toužili. Bylo až k neuvěření, jak byl domek z devatenáctého století zachovalý.

Jediné, co nám bylo záhadou, proč byl prodán tak lacině. Ale možná jsme jen přišli ve správnou chvíli nebo jsme byli sympatický mladý pár.Ulehla jsem do čerstvě povlečených peřin a slastně se roztáhla přes celou půlku postele.

Netrvalo dlouho a usnula jsem hlubokým spánkem po vyčerpávajícím dni, plném rozbalování krabic. Vše se zdálo perfektní.

Tvář ve svitu měsíce

I druhou noc jsem usnula bez problémů. Nicméně mé spaní už tak poklidné nebylo. Manžel se neustále převaloval a mě tím probouzel. Ani já se necítila dobře. Měla jsem nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje.Byla nejčernější noc, jakou jsem v životě zažila.

Odbila třetí hodina ranní. Okno bylo otevřené dokořán a do naší ložnice proudil studený vánek. Otevřela jsem oči do černé tmy. Můj zrak pomalu rozpoznával obrysy nábytku.Podívala jsem se do okna a ztuhla hrůzou. Stál tam muž. Jeho pohled byl šílený.

Měl děsivý úsměv od ucha k uchu, jeho pohled směřoval kamsi do stropu, ale já přesto cítila, že upřeně zírá na mě. Jen stál a usmíval se jako šílený maniak.Polil mě studený pot, rozbušilo se mi srdce a začala jsem křičet hrůzou. Tím jsem probudila manžela. Záhadný muž zmizel a nebylo po něm stopy.

Snad se už nevrátí!

K mému neštěstí jsem však onu šílenou postavu vídala všechny nadcházející dny.Nevynechal jedinou noc. Každý večer jsem usínala v hrůze a strachu. Bylo to peklo, bála jsem se noci. Marek mi to však nevěřil.

Když jsem ho vzbudila, postava zmizela, jako by byla z temného, démonického světa.Oči toho muže budily takovou hrůzu, až na mě šly mdloby. Situace se stala nesnesitelná. Nechtěli jsme se domu vzdát, manžel se k němu upnul, a tak pro mě nebylo úniku.

Přesvědčila jsem ho tedy alespoň, abychom se přesunuli z ložnice do obýváku a spali tam.V obývacím pokoji se hlava šílence neobjevovala.

Chránil nás přízrak?

Jednoho večera mě neprobudil zběsilý pohled muže u okna, ale výkřik a rána z naší ložnice. Vyskočili jsme s manželem z postele a rozběhli se na místo křiku.Na zemi tam ležel neznámý muž v mdlobách. V rukou držel nůž a na hlavě měl masku.

Neváhali jsme a zavolali rychle policii, která bleskově přijela a maskovaného muže vzkřísila. A jak se ukázalo, muži zákona toho muže dobře znali.Byl to muž, který vylupoval rodinné domky a neváhal i zabít. Policii dlouho unikal.

Teď ale stál uprostřed naší ložnice, třásl se po celém těle a policii se vůbec nebránil.

Při odchodu opakovaně a zmateně vyprávěl historku o muži se šíleným úsměvem a očích v sloup, který se před ním vynořil.Toho neznámého muže s maniackých úsměvem a zběsilým pohledem jsem od té doby už nikdy v našem domě neviděla. Nevím, odkud přišel a co byl zač, ale zachránil nám majetek a možná i životy.

Táňa. (49), Kladno .