Měla jsem dát na svůj instinkt. Už při prvním setkání mi na něm něco vadilo. Ale dcera byla hrozně zamilovaná. A tak jsem mlčela. Bohužel.

Strašně moc bych se potřebovala pořádně vyplakat. Pěkně nahlas, zanadávat si, rozčílit se, ulevit si. Jsem ale jak ztuhlá, jakoby mě už všechny emoce definitivně opustily. Už vůbec nic necítím, jsem naprosto apatická.

To všechno proto, že se snažím hrát si před manželem na statečnou. Jako, že všechno zvládneme, že se zase nic tak hrozného neděje. Máme přece kde bydlet. Přežili jsme. Ale jak?

Jeden malý kamrlík

Rozbaluji poslední krabici s oblečením. V podstatě máme štěstí, že nám toho moc nezbylo. Do tohoto kamrlíku pro lidi v insolvenci, by se nám stejně už nic nevešlo. Vlastně nemáme vůbec nic. Jsme na mizině. Jediné, co nám ještě zůstalo, jsou dluhy.

Já, která jsem nikdy nikomu nedlužil ani pětník, mám tisícové dluhy. Stejně jako můj manžel a bohužel i dcera. A to všechno kvůli tomu darebákovi. I když bohužel na své situaci neseme vinu všichni. Byli jsme málo obezřetní a dlouho celou situaci radikálně neřešili.

Neupřímný a samolibý

Když nám před dvanácti lety oznámila dcera, že nám přivede představit Viktora, do kterého byla beznadějně zamilovaná, měli jsme s manželem velkou radost. Bohužel jen do chvíle, než vešel do našeho domu.

Při prvním pohledu do jeho očí, kterými rychle uhnul, mě někde uvnitř zamrazilo. Ani stisk jeho ruky nebyl příliš silný. Měla jsem z něj nepříjemný pocit a doufala, že si to dcera ještě rozmyslí a najde si někoho jiného. Ne takového neupřímného a současně velmi sebevědomého mladíka.

Nenechala se odradit

Jenže naše Jaruška byla zaslepená láskou. Viktor, dokázal být velmi příjemný, zábavný. Věděl dobře, co má kdy říkat, aby se zalíbil, aby vzbudil zájem a obdiv. Navíc byl docela pěkný mužský, za kterým se ženy dokázaly ohlédnout.

Neměli jsme s manželem sílu jí Viktora vymlouvat. Nakonec šlo jen o mé jakési divné pocty. A na předtuchy nevěřil ani můj muž. Navíc musím přiznat, že se ke mně Viktor choval víc než hezky, zdvořile a pozorně.

Pěkná svatba

Vystrojili jsme tedy mladým hezkou svatbu. Viktor byl z pěti dětí a jeho rodiče nebyli na tom finančně zrovna nejlépe. Svatbu jsme proto z velké části financovali s manželem. Nelitovali jsme toho.

Měli jsme celkem slušné úspory a vdávali jsme svou jedinou dceru. Brzy se nám narodil i dvě krásná vnoučátka. Dvojčátka Kamilka a Mireček. To jsme si ještě mysleli, že je všechno v pořádku. Ale už dávno nebylo.

Sázkařská vášeň

To, že našeho zetě baví hazard jsme opravdu hodně dlouho neměli ani ponětí. Dcera to věděla, ale nám nic neřekla. V té době ještě Viktor pracoval a slušně vydělával.

Proto jeho neúspěchy při sázení dokázal zahladit z rodinného rozpočtu aniž by to někomu příliš ublížilo. Jenže jeho obliba v hazardu byla stále větší a větší.

Navíc ho začali zajímat i všelijaké lákavé, podivné a, jak se později ukázalo, ne zrovna poctivé kšefty.

První neshody

Nad domácností mé dcery se pomalu ale jist začala stahovat mračna. Viktor své hráčské touhy přestal zvládat. Navíc se zapletl do podivných obchodů. Nejenže už neměl co ze své výplaty dávat své ženě na domácnost a děti. Navíc si napůjčoval peníze, kde se dalo.

A začali ho postupně nahánět věřitelé. Ještě vážnější to začalo být, když dal v práci výpověď a dal se na podnikání. Dcera už byla dost nervozní a věčný úsměv jí zmizel z tváře. Už také přestala se svými plamennými obhajobami svého manžela.

Dětem už bylo skoro šest, měly začít chodit do školy. Museli jsme dceři na jejich vybavení do první třídy přispět.

Příspěvky byly pravidelné

Pak už se Jaruška přestala stydět za to, že po nás chce peníze. Nic jiného jí nezbývalo a ona musela financovat celou domácnost. Zvládala to jen díky našim příspěvkům a nakonec ani to nestačilo. U dcery se začali stále častěji objevovat exekutoři.

Jen díky dalším půjčkám dcera zvládla mnoho věcí zachránit. Viktora ale věřitelé naháněli všude, kam se hnul. Párkrát dostal i pěknou nakládačku. Jarušce bylo manžela líto, proto od něj nechtěla odejít, přestože jsme jí o to s manželem prosili.

Rychlý pád na dno

Pak náhle věci vzaly velmi rychlý spád. Dcera se ocitla v pasti. Dluhy manžela ji vehnali do exekuce, ale v bance jí další půjčku nechtěli dát. Zase jsme zasáhli a doufali, že už to bude naposled. Jenže nebylo.

Naše úspory zmizeli při „látání“ nekonečných zeťových dluhů. Ale nestačilo to. Dcera se musela s dětmi přestěhovat do menšího bytu. Viktor skončil zbitý v nemocnici a věřitelé se rozhodně nedali ničím zastrašit.

Další porci dluhů ze zeťova neúspěšného podnikání jsme zaplatili prodejem chalupy. Pak nastal konečně klid. Viktor se narychlo schoval v léčebně. A my s mužem museli odejít z našeho bytu, na který už nemáme peníze. Prodali jsme většinu věcí, přesto nám ještě zbyly dluhy.

Musíme to vydržet

Jsme na mizině. Rozhodně to ale své dceři nechceme vyčítat. Moc dobře vím, že i přes všechno, co se stalo, Viktora stále miluje. Je to otec našich vnoučat a až absolvuje léčbu z hráčské závislosti, má podle dcery dostat ještě jednu šanci a všechno napravit.

Jsme z toho s mužem velmi nešťastní, ale musíme to vydržet. Kvůli Jarušce, Kamilce a Mirečkovi.

Dagmar T. (59) Praha