Žádné varovné příznaky jsem nevnímala. Upozornit na problém mě musel někdo jiný.

Dceru Zuzanu jsem vychovávala sama. S jejím otcem jsem se rozvedla, když jí byly čtyři roky. Alimenty sice platil pravidelně, ale jinak se o Zuzku skoro nezajímal. Já jsem se pro ni snažila udělat maximum. O to víc mě mrzí, jak všechno nakonec dopadlo.

Bála se o ní!

Zuzana byla vždy hodně společenská a měla spoustu kamarádek a kamarádů. Jen ve vztazích to bylo slabší, s nikým moc dlouho nevydržela. Poté, co si začala sama vydělávat, měla pronajatý malý byt.

Pravidelně jsem jí tam navštěvovala – častěji než ona chodila za mnou domů. Do soukromí jsem jí nemluvila, byla dávno dospělá. Na to, že se Zuzkou není něco v pořádku, mě upozornila až její kamarádka Nataša.

Jednoho dne mě vyhledala a řekla mi, že má o Zuzanu strach. Prý se stává až příliš závislou na různých večírcích a hlavně na alkoholu. Dokonce pije i tehdy, když je doma sama. Zarazilo mě to a přivedlo do rozpaků. Nataše jsem slíbila, že s dcerou promluvím.

Nevěděla jsem jen, jak na to. Příležitost se ale naskytla sama. Když jsem za Zuzanou brzy poté neplánovaně přišla, našla jsem jí doma samotnou a naprosto opilou. Pochopila jsem, že její kamarádka si nevymýšlela a že situace je možná vážnější, než se zdá.

Problémy narůstaly

Zuzana se po vystřízlivění snažila budit dojem, že šlo jen o výjimku. Neviděla jsem ale důvod, proč by mi Nataša lhala. Události pak nabraly rychlý spád. Kvůli několika neomluveným absencím dceru vyhodili z práce.

Sousedé v domě, kde měla pronajatý byt, si stěžovali majiteli na věčný noční hluk a na to, že dceru potkávají na chodbě opilou. Když ode mě chtěla Zuzana půjčit peníze, dala jsem jí tvrdé ultimátum: navštíví psychologa a protialkoholní poradnu.

Bránila se, ale nakonec souhlasila. Zasáhla jsem opravdu za pět minut dvanáct. Trvalo dlouho, než se ze všeho dcera dostala – pomohl jí v tom i vztah k novému příteli. Snad už se nic takového nebude opakovat, i když vím, že závislosti se často vracejí.

Miroslava S. (53), Děčín