Když se můj zdravotní stav zhoršil natolik, že jsem musela jít do pečovatelského domu, cítila jsem se opravdu hrozně. Pak se ale objevila laskavá Bohunka a já v ní našla své „třetí dítě“.
Dceru i syna jsem se snažila vychovávat, jak nejlépe to šlo, a vlastně se mi to u dcery i podařilo. Stala se z ní úspěšná podnikatelka, která se s manželem odstěhovala do Austrálie a tam žije šťastně se svou rodinou.
Jsem na ni pyšná, ale je jasné, že se mi po ní stýská a jen hovory mi nestačí. Ale jako rodič mohu být spokojená, že mé dítě žije přesně tak, jak si přeje. Navíc mi dcera platí ten nejlepší pečovatelský dům, jaký jsme mohli sehnat.
Syn je závislý na drogách a nezajímám ho
Zato syn, to je jiná. Ten se už v pubertě chytil party, která ho stáhla do závislosti na alkoholu a drogách, a pokud se o mě zajímal, bylo to jen proto, abych mu dala nějaké peníze nebo najíst.
Snažila jsem se ho z toho dostat několikrát, ale po letech trápení jsem to zkrátka vzdala. Když se pak můj zdravotní stav zhoršil natolik, že už jsem nemohla žít sama, musela jsem se přestěhovat od pečovatelského domu.
Strašně mě trápilo, že nemám děti po svém boku, aby mi trochu pomohly i psychicky, ale nebyla jsem první ani poslední. Mnozí mí „spolubydlící“ jsou na tom ještě mnohem hůř než já, které dcera pomáhá alespoň finančně.
Další útěchou mi je, že mi osud přivedl do cesty Bohunku. Sestřičku, která se o nás stará. Dokáže si s námi povídat, udělá pro nás první poslední a mohu s klidem v srdci říct, že je to moje třetí dítě.
Nemít Bohunku, určitě bych na tom byla psychicky mnohem hůře. Bohunka mi dokonce představila svou rodinu a její děti za mnou také chodí na návštěvu, takže mám v podstatě i taková nevlastní vnoučátka.
Sem tam mě i vezme na vozíku třeba do divadla nebo do kavárny, a já zase načerpám energii na několik týdnů. Dceři jsem se dlouho bála říct, jak úžasný vztah mám se svou pečovatelkou, aby třeba nežárlila.
Ale vůbec jsem se nemusela bát, naopak je vděčná za to, že tu někoho takového mám, a Bohunce sem tam pošle nějaký dárkový koš nebo třeba květiny.
Zdeňka O., 72 let Pardubice
Příběh, který dává naději a ukazuje, že lidskost a empatie stále ve společnosti existují. Bohunka je opravdu anděl v lidské podobě. Jsem ráda, že Zdeňka takovou osobu našla v tak náročném období svého života. Příběhy jako je tento by měly být sdíleny, protože inspirují a dodávají sílu.
Takové situace ukazují, jak významné je mít vedle sebe někoho, kdo se o nás postará, když to nejvíc potřebujeme. Ne všichni mají to štěstí. I právnicky doceníme tyto lidské příběhy. A velký dík všem Bohunkám. Je důležité nepodcenit význam pečovatelů v naší společnosti.
Úžasný příběh, přímo jako z filmu. Někdo by z toho měl udělat film nebo aspoň seriál. Už dlouho jsem nečetla něco, co by mě takhle chytlo za srdce. A fajn že existují lidé jako Bohunka. Důkaz, že laskavost opravdu mění svět k lepšímu.
Tohle je fakt dojemný příběh, musim říct. Dobře vědět, že jsou na světě ještě tak skvělý lidi jako Bohunka. I když to občas vypadá bledě, tak vždycky existuje někdo, kdo dokáže udělat ten rozdíl. A světe div se, někdy to ani neni rodina.