Omlouvat se může být těžké. Pro některé lidi je totiž vyslovení věty „omlouvám se“ stejně nesnesitelné jako bolest hlavy.

Ale i ti z nás, kteří dokážou nabrat odvahu a omluvit se, to ne vždy dokážou udělat upřímně. Ukázalo se totiž, že falešné omluvy jsou tak běžné, že máme spoustu termínů, kterými je můžeme nazvat:

neomlouvající se omluva, neodpuštění, backhendová omluva nebo dokonce fauxpologie.

Co je falešné „promiň“

Falešná omluva obsahuje dvě zrádná slovíčka „pokud“ nebo „ale“. Podle psychologů platí, že i když má omluva skutečná slova „omlouvám se“, ale pokračuje dál pomocí výrazů „pokud“ nebo „ale“, není to upřímná omluva.

„Ale“ ve skutečnosti zpochybňuje omluvu, „pokud“ naznačuje, že k čemukoli, co vás zranilo, nemuselo dojít. Skutečná omluva naopak klade veškerou odpovědnost na osobu, která tuto omluvu nabízí, a nesnižuje pocity zraněné osoby.

Bývá krátká a stručná

Omluva, která vychází z vašeho srdce, ve skutečnosti nepotřebuje mnoho slov. Falešná omluva naopak nabízí celou řadu zbytečných vysvětlení a podrobností, které se snaží skrýt skutečné pocity člověka. Opravdovou omluvu nelze začít slovy:

„Řekli mi, abych se omluvil.“ Když člověk používá tato slova, ve skutečnosti říká, že omluva za vás nepochází přímo od nich. Tato omluva se nabízí pouze proto, že si někdo jiný myslí, že je to nutné, a tato osoba by se jinak neomluvila

Nenásleduje žádná akce

Ať už osoba říká cokoli, když se pokouší omluvit, hlavní věcí skutečné omluvy je akce, která za ní stojí. Tato akce je zaměřena na vyrovnání zranění, které jste pocítili, a zahrnuje pokus napravit to, co se stalo špatně poprvé. Znamená to uvést slova do praxe.

Další zásadní věcí je zajistit, aby se to už nikdy nestalo. Díky tomu se člověk stává „důvěryhodným omlouvatelem“.