Dnes nechápu, jak mi mohlo něco takového uniknout. Jak to, že v průběhu dvacetiletého manželství jsem si ničeho nevšimla?

Nebylo mi ještě ani čtyřicet, když jsem začala mít zvláštní dojem, že je v mém manželství něco hodně špatně. Měla jsem dost práce, takže na nějaké takové úvahy nebyl čas. Pak to přišlo. Znenadání, jako by něco viselo ve vzduchu.

Žádné varovné signály jsem neviděla, ale spíše jsem je nedokázala zaregistrovat. Byl to neurčitý pocit, který vyvolávala spousta drobností. Nevěnovala jsem jim dlouho pozornost, pak se ale stala věc, která mne šokovala a vše mi došlo.

Pozoroval její kamarádky

Naše patnáctiletá Míša si domů často a ráda vodila kamarádky. Bohužel se nám už druhé dítě nepodařilo, tak aby si nepřipadala jako jedináček, rádi jsme jí dopřávali společnost dalších dětí.

A protože jsme bydleli v domě s velkou zahradou a bazénem, scházely se u nás Míšiny kamarádky z celého okolí. Jednou jsem si všimla, že můj manžel sedí na terase a sleduje holky u bazénu s výrazem, který můžu popsat jediným slovem – uslintaný.

Najednou jsem měla pocit, jako by mě někdo polil studenou vodou.

V hlavě mi začaly naskakovat vzpomínky, jak můj muž usiloval o to, aby mohl trénovat starší žákyně ve volejbalu, přestože sám ho hrál asi dvakrát, jak dceřiny spolužačky pobízel, ať se u nás neostýchají opalovat nahoře bez, jak nanicovatý je náš sexuální život nebo jak tráví dlouhé večery u počítače, a když náhodou vstoupím do místnosti, s provinilým výrazem ho vypíná.

Mladičká maminka

Najednou mi vše došlo! Poznali jsme se, když mi bylo šestnáct a mému manželovi skoro třicet. „Zbláznila ses? Vždyť je skoro dvakrát tak starý jako ty!“ šíleli doma. Já ale byla slepá, hluchá a strašně zamilovaná.

Otěhotněla jsem čerstvě plnoletá, ale šťastná a spokojená. Prvních pár let jsem nevěděla, čí jsem.

Sama jsem byla prakticky ještě dítě a péče o miminko mě stála dost sil. Vlastně mnou ještě lomcovala puberta, ale zvládla jsem to v pohodě, i když jsem byla na všechno víceméně sama.

Manžel chodil z práce domů pozdě, pracoval totiž jako barman na diskotéce. Tam jsme se ostatně taky poznali. Časem se ke mně začaly donášet různé zvěsti o tom, jak přítulně se k němu chovají některé zákaznice, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornost.

Projela jsem mu počítač

Říkala jsem si, že pokud máte takovou práci, logicky přicházíte do kontaktu se spoustou ženských a byl by div, kdyby po vás občas nějaká nevyjela – zvlášť když vypadáte dobře a to můj manžel vypadá dodnes.

Potřebovala jsem mít jistotu, že je mé podezření správné, a vlezla jsem do historie počítače.

Nikdy bych neodhadla, jak strašně se mnou zamává to, co najdu. Nekonečně pornografických stránek, které byly jednoznačně zaměřené. Na velmi, velmi mladé holky. Nedokážu vůbec popsat, jak strašně jsem se cítila. Začaly mi docházet věci, které jsem dříve vůbec neviděla.

Nevěděla jsem, jak s tím naložit, ale vzhledem k tomu, že jsem máma dospívající dcery a představila jsem si, jak ji někdo okukuje tak jako můj manžel tyhle dívky, rozhodla jsem se konat. A udeřila na něho.

Snažil se zapírat, ale důkazů bylo tolik, že to nemělo smysl. „Buď se půjdeš léčit, nebo tě udám na policii,“ dala jsem mu jasné ultimátum.

Je mi z něj zle!

Začaly příšerné scény, dokonce jsem chytla i pár facek, což byl vrchol. Přesto jsem neustoupila: „Buď mi přineseš potvrzení, že se léčíš, nebo jdu ihned na kriminálku!“

Manžel začal docházet na terapii a myslím, že dostal nějaké léky. Jistě to nevím, protože jsem od něj odešla. Zůstat jsem s ním už nemohla. Prostě jsem se nedokázala povznést nad to, s kým jsem prožila dvacet let.

Radši budu sama

Nejtěžší pro mne bylo vysvětlit dceři, proč od táty odcházíme. Navíc jsem se nemohla zbavit strachu, když šla za ním sama. Dokonce jsem konzultovala se sexuologem, zda je to bezpečné.

Ujistil mne, že dceři manžel neublíží a s největší pravděpodobností ani nikomu jinému. Přesto se mi ulevilo až ve chvíli, kdy dospěla a vdala se. Bohužel já se s faktem, že jsem žila s úchylem, dodnes nemohu vyrovnat, a zřejmě tak už zůstanu raději sama.

Marie O. (55), Most