Někdy nám vyšší síly ukážou obratem, že jsme udělali špatnou věc.

Vždy, když jsem narazila v nějakých testech či anketách na otázku, co bych dělala, kdybych našla peníze, moje odpověď byla jednoznačná.

Samozřejmě bych je poctivě odevzdala. Věřila jsem, že bych se zachovala správně. Jenže když na tu situaci došlo doopravdy, moje reakce byla jiná.

Bylo tam opravdu hodně peněz

Tu peněženku jsem objevila při jedné procházce kousek za městem, v přírodě. Ležela v trávě, trochu schovaná, ale přesto viditelná. Když jsem ji zvedla, na okamžik jsem zatajila dech, protože na první pohled bylo jasné, že není prázdná.

Nenašla jsem žádné doklady, jen bankovky. Většina z nich byly pětitisícové. Chvíli jsem stála a přemýšlela, co dělat. První, co mě napadlo, bylo odnést nález na policii. Pak jsem začala váhat. Co když se nikdo nepřihlásí?

Další možností bylo nechat peněženku na místě, třeba se majitel pro ni vrátí. Nakonec jsem však udělala to, co bych od sebe nikdy nečekala. Rozhodla jsem se, že si ji vezmu.

Čekal mě šok

Doma jsem si sedla ke stolu a peníze důkladně přepočítala. Byla to skutečně velká suma. Začala jsem snít o všem možném, co bych si za ně mohla pořídit — věci, které sice vůbec nepotřebuji, ale které by mě potěšily.

Představa, že bych takhle někomu způsobila škodu, mi v tu chvíli nijak zvlášť nevadila. Cítila jsem vzrušení a lehce i euforii. Když jsem ale rozložila všechny ty bankovky na stole, stalo se něco naprosto nečekaného.

Najednou se mi před očima setmělo, zatočila se mi hlava a málem jsem omdlela. Pak, jako v nějakém hororu, peníze začaly mizet, až po chvíli na stole nezbylo vůbec nic. V šoku jsem vykřikla. Tím to neskončilo.

Zmizela i samotná peněženka, jako by se nikdy neexistovala. Dodnes mě ta událost pronásleduje. Stydím se za to, jak jsem se zachovala. Často si říkám, že to možná byla nějaká zkouška: test od života nebo vyšší moci, jestli se zachovám správně. A já jsem v ní neobstála.

Lucie K. (57), Jihlava