Jídlo bylo původně jen prostředkem k přežití. Dnes se z něj stalo i potěšení. Ale bohužel také „lék“ proti stresu. Lék, který je příjemný a vždy po ruce.

Záchvatovité přejídání patří, vedle anorexie, bulimie a obezity, mezi poruchy příjmu potravy.

Jídlo se v takovém případě stává psychologickým nástrojem. Na chvíli vás zbaví úzkosti, stresu, strachu, smutku nebo osamělosti. Často se prostřednictvím jídla pokoušíte vyrovnat s nespokojeností se sebou samým, s neúspěchem.

Jenže, po přejedení se dostaví výčitky. No a ty vyvolávají nový stres, další potřebu ho nějak zajíst… A tak dále, a tak dál. Deprese a úzkosti se jen zvětšují a prohlubují.

Následky výchovy

Zajídání stresu má své počátky již v samotném dětství. Rodiče, aniž by si to uvědomovali, dítěti dávají dobrotu pokaždé, když má nějaké zranění nebo smutek. Jídlo si tak dítě snadno spojí s odměnou za bolest. A tento pocit si pak odnáší do dospělosti.

Stejně jako alkoholik  

Záchvatovité přejídání bývá spojené s určitou potravinou. Ve chvílích, kdy máte nějaký stres, sáhnete nejčastěji po ní. Stejně jako závislý pijan po alkoholu. Dost často to bývají potraviny s větším obsahem cukru.

A ten způsobuje v mozkových centrech potěšení podobně jako kokain a heroin. Stáváte se na tom závislí.

Čas od času, proč ne  

Neznamená to, že byste se občas nemohli odměnit nějakým super obědem. Jde o to, zda jídlo ovládáte vy, nebo jídlo vás. Emoční hlad však přichází náhle, nečekaně a bývá to téměř nezastavitelný pocit.

V mnoha případech už nejde pouze o občasné přejedení, ale skutečně o psychickou nemoc, která by se měla odborně léčit.