Tajemné síly bdí nad našimi životy a nedovolí nám, abychom se předčasně vzdali.  

Je známo, že děti si občas vytvářejí imaginární přátele. Když začnou dospívat, tak je to přejde a na vymyšlené bytosti zapomenou. Já jsem si jako malá často povídala s andělem, který mě chránil. Až později jsem zjišťovala, že můj strážný anděl vůbec nebyl vymyšlený!

Po letech se znovu objevil

Existenci anděla jsem před svými rodiči i starší sestrou tajila. Věděla jsem tenkrát, že by se mi jen vysmáli. Sama jsem si vlastně nebyla jistá, jak to s ním vlastně je. Možná jsem zkrátka potřebovala mít jistotu, že se mi nikdy nic nestane.

Můj anděl měl docela konkrétní podobu tmavovlasého, tichého a usměvavého chlapce. Jak jsem vyrůstala, tak jsem na něj postupně zapomněla. Připomněl se mi pak ale několikrát v dospělosti.

Poprvé to bylo při docela banální záležitosti, která pro mě ale byla naprosto zásadní. Měla jsem jako středoškolačka rande s klukem, na němž mi strašně moc záleželo. Většinou to bývá tak, že pánové čekají na slečny.

Tentokrát jsem ale byla já na místě schůzky o deset minut dřív. Jenže uplynula čtvrt hodina a můj vyvolený nikde! Začala jsem se v duchu modlit a slibovat hory doly. V tu chvíli se přede mnou objevil můj anděl z dětství.

Jeho hlas jsem neslyšela ve skutečnosti, jen v duchu. Ujišťoval mě ale, že ten kluk na rande přijde. A skutečně, po pěti minutách se dotyčný objevil – zdržela ho doprava kvůli nějaké nehodě.

Stačil krok a mohlo to být špatné!

Byla z toho první láska, ale pak jsme se rozešli. Za pár let jsem se zamilovala do jiného idolu a toho jsem si vzala. Opět přišlo drama, v den svatby. Moje nejlepší kamarádka mi měla jít za svědka, ale nikdo nevěděl, kde je. Čekalo se jen na ni.

Znovu se opakovala situace jako tehdy s tím nejistým rande: modlitba, anděl a ujištění, že všechno dobře dopadne. A také že ano. O dvacet let později mi můj strážný anděl dokonce zachránil život.

Byl březen, oteplilo se a spousta sněhu, která předtím napadala, nyní tála. Jeden veliký kus zmrzlého sněhu spadl ze střechy kousek přede mnou. Krátce předtím se mi opět zjevil můj anděl a varoval mě, ať zůstanu stát.

Kdybych bývala pokračovala v chůzi v původním tempu, masa sněhu by mě srazila k zemi – a buď by mě zmrzačila nebo zabila! Tehdy jsem se ujistila, že můj strážný anděl mě opravdu chrání po celý život.

Doufala jsem jenom, že nebude moc příležitostí, kdy by musel zasahovat. Dávala jsem přednost klidu a pohodě. A dlouho to tak opravdu vycházelo.

Byla jsem smířená se smrtí

K padesátým narozeninám jsem od manžela dostala zájezd k moři. Letěli jsme samozřejmě společně a užívali jsme si pobyt v exotické zemi. Jednoho večera, kdy byl můj muž unavený, jsem si šla ještě zaplavat. Sledovala jsem přitom krásný západ slunce.

Vydala jsem se trochu dál od břehu než kdy předtím. Ve chvíli, kdy mi náhlá větší vlna zalila obličej a já se napila slané vody, zpanikařila jsem. Snažila jsem se samozřejmě co nejrychleji doplavat tam, kde bych stačila.

Znovu jsem se napila a začala jsem se topit. Na pláži bohužel už nikdo nebyl. Hlavou mi blesklo, že to je konec a že zemřu daleko od domova. Nejprve jsem se ještě zoufale pokoušela zachránit, ale pak mi došly síly a rezignovala jsem.

Přestala jsem doufat, že to dobře dopadne. Ve chvíli, kdy mi hlavu znovu zalila velká vlna a já klesala ke dnu, zjevila se mi pod vodou postava mého strážného anděla.

Důrazně mi řekl, abych se uklidnila, nechala se vynést zpátky na hladinu – vlny mě pak samy dopraví na břeh. Jak řekl, tak se i stalo. Zcela vyčerpaná jsem za chvíli ležela na pláži. Zvedla jsem se až po nějakém čase.

To už se po mě sháněl i manžel, který mi šel naproti. O svém dobrodružství jsem mu řekla, o strážném andělovi jsem pomlčela. Kdykoliv si ale na ten zážitek vzpomenu, myslím na něj a v duchu mu děkuji.

Iveta S., (52), Praha