Zachránila jsem lidský život a dostala nečekaný dar.

Své mládí jsem prožila na venkově, kde se dodržovaly různé tradice. Každý rok se tak konala posvícenská zábava a s ní byla spojená i pouť.

Kolotoče a houpačky se mi líbily jak v dětském věku, tak v době dospívání a s dětmi z maringotek jsme se vždy my místní spřátelili.

Brala jsem to jako samozřejmost

Chodívali jsme se koupat do malého rybníku kousek od vesnice. V onen osudný den tam s námi šly i děti od kolotočů. Stačila chvilka nepozornosti a ta nejmenší holčička z nich se začala topit.

Rychle jsem k ní doplavala a podařilo se mi ji vytáhnout na břeh. Tam jsem jí hned poskytla umělé dýchání. Považovala jsem to za samozřejmost, i když se na mě pak dívali jako na hrdinku.

Když jsem pak přišla ke kolotočům, dočkala jsem se nekonečného děkování a všichni přede mnou málem klečeli na kolenou. Zavedli mě k nejstarší paní z jejich rodiny a řekli mi, že mi poodhalí moji budoucnost.

Jako čtrnáctiletá holka jsem samozřejmě byla zvědavá. Paní, která jinak věštila za peníze, mi řekla, že budu mít dvě dcery a sdělila mi dokonce i jejich jména – Jana a Lenka – ale že se tak stane až ve druhém manželství.

Věděla to přesně!

Vzala jsem tehdy tu věštbu vážně jen chvíli, a jak život pokračoval, vlastně jsem na ni skoro zapomněla. Vdala jsem se ve dvaceti letech, ale naletěla jsem jen na pěkný vzhled. Do dvou let byl s manželstvím konec.

Na druhou svatbu jsem si počkala dalších deset let, tentokrát už za spolehlivého a hodného muže. Narodila se nám dcerka a dostala jméno Jana. Napadlo nás to spontánně a oba jsme se na tom shodli.

Teprve tehdy mi ale došlo, že se ta věštba z mládí skutečně naplňuje. Za dva roky jsem přišla opět do jiného stavu. To už jsem nepochybovala o tom, že budeme mít holčičku.

A když manžel přišel s tím, že by jí chtěl dát jméno Lenka, definitivně jsem uvěřila, že ta stará paní od kolotočů opravdu znala můj život dopředu!

Dana B. (58), Vysočina