Záhadnou smrt své sestřenice jsem si dlouho nedokázala vysvětlit.

Na posmrtný život jsem nikdy neměla vyhraněný názor. Jako většina lidí jsem i já doufala, že smrtí všechno nekončí. Rozum mi ale říkal, že je to jen naivní přání. Pak jsem se ale přesvědčila, že duše mohou existovat dál, v jiném světě. Předcházela tomu tragická událost.

Zemřela tragicky a předčasně

Sestřenice Petra patřila k lidem, kteří si žijí po svém. Měla celkem divoké mládí a vystřídala spoustu kluků, nakonec ovšem zůstala sama. Nijak ji to netrápilo, měla spoustu zálib, hodně cestovala. Rozhodně nebyla ženou, která by se dala označit jako rodinný typ.

Setkávaly jsme se nepravidelně. Jednoho dne jsem se dozvěděla šokující zprávu. Petra byla po smrti. Našli ji ležet v bezvědomí na ulici a po převozu do nemocnice zemřela.

Nebylo příliš jasné, za jakých se to stalo okolností. Pravdou bylo, že v poslední době pila Petra alkohol víc, než je zdrávo. Bylo mi z její smrti smutno a vyčítala jsem si, že jsme se spolu mohly vídat častěji.

Vzpomínala jsem si, jak jsme si spolu hrály v dětství a jak jsem částečně sestřenici záviděla její volnost v době dospívání. Protože Petra neměla další příbuzné, pohřeb zařídila naše rodina.

Věděla jsem, že je tam s námi

Moje kamarádka Eva se už léta zabývala různými ezoterickými disciplínami, od astrologie přes numerologii po věštění z karet. Nedlouho poté, co Petra zemřela, mi Eva nabídla účast na spiritistické seanci.

Šla jsem tam spíše ze zvědavosti, nebrala jsem to nijak vážně. Napadlo mě přitom, že bych se mohla pokusit spojit právě s duší Petry. Eva mě předem informovala, jak takové seance probíhají. Všechno se potom přesně tak odehrávalo.

Byli jsme v zatemněné místnosti, kterou osvětlovalo jen světlo svíček. Účastníci seance, včetně mě, se propojili pomocí rukou, položených na stole. Tam ležela tabulak s písmeny, u které byl položen dřevěný ukazatel.

Přítomní respektovali moje přání a pokusili se spojit s duchem mojí sestřenice. Žena, která seanci vedla, vyzvala Petru, aby její duše vstoupila mezi nás.

Ucítila jsem závan ledového vzduchu a náhle jsem vnímala, že Petra je skutečně přítomna. Začali jsme s duchem komunikovat a on odpověděl na otázku, kterou mohla znát pouze moje sestřenice.

Zbledl a všechno přiznal

Přesvědčila jsem se, že jsem skutečně ve spojení s Petrou. Tělem mi střídavě projížděly mráz a horko. Pak, když jsme vnímala, že seance se chýlí ke konci, řekla mi Petra jednu důležitou věc. Popsala mi, co se vlastně onoho osudného večera, kdy přišla o život, stalo.

Naznačila mi, že její smrt zavinila mně známá osoba. Ta nápověda od ní byla dostatečná na to, abych věděla, koho má na mysli. Po návratu domů jsem pak hodně přemýšlela o Petřiných slovech.

Další den jsem se pak vydala za mužem, kterého sestřenice ze své smrti obvinila. Byl to náš bývalý společný známý, jmenoval se Martin. Na rovinu jsem se ho zeptala, co ví o smrti Petry. Hned jsem viděla, jak ho moje otázka vyvedla z rovnováhy.

Očividně neměl čisté svědomí. Řekla jsem mu o spiritistické seanci a on se tomu nevysmál, naopak zbledl a skoro se zhroutil. Potom mi řekl pravdu. V onen kritický večer byl s Petrou ve vinárně a na ulici se pak pohádali. V opilosti sestřenici udeřil a ona upadla na chodník.

Nechal ji tam ležet a netušil, že se vážně zranila. Na policii jsem s tím nešla a Martin se oficiálně také nikdy nepřiznal. Těžko by se taková věc dokazovala. Pro mě ale bylo podstatné, že jsem se dozvěděla příčinu předčasné Petřiny smrti.

Mirka L., (55), Liberec