Byl to žertík, kterým jsem všechny zaskočila. Nakonec jsem ale byla zaskočena já. Kameny mi má přání vyplnily, ale cena za tu pomoc byla varující.

Ty modré duhové kamínky jsem si koupila na adventním trhu. Připadaly mi jako z pohádky o pokladu. Jak jsem se dozvěděla, říkalo se jim měsíční. Uměly probouzet věštecké schopnosti a posilovat umělecký talent, a hlavně dokázaly prý plnit sny.

Kolik kamínků, tolik přání! Koupila jsem si jich šest. S paní, co je prodávala, jsem hodila řeč o tom, že je mám nabít energií z bílé a růžové svíčky, a pak jim za úplňku sdělit své požadavky.

Velký pozor na neuvážená přání

Samozřejmě jsem na zázraky nevěřila, ale přišlo mi to jako skvělá zábava. Ta žena mi však se zdviženým varovným prstem řekla na rozloučenou, ať si z toho nedělám legraci, a dávám si pozor na svá přání! Abych pak nelitovala!

Úplněk byl tehdy krátce po Novém roce začátkem ledna, chystala jsem se na ten rituál s humorem a moje dvě kamarádky se toho chtěly zúčastnit. Byly zvědavé, jak mi to půjde, a zda se bude ten večer po soumraku dít něco tajemného, nebo aspoň magického.

Velká zábava

Sešly jsme se u mě v pokoji, mí rodiče se tomu pokusu smáli a mladší brácha se poškleboval. Matka nám uvařila čaj a upekla bábovku. Seděly jsme kolem stolku a dívaly se, jak svítí ty dvě svíce – bílá a růžová – šest kamenů leželo kolem nich v kruhu.

„Co myslíš?“ řekla Květa, „nedáš se do toho?“ Byla netrpělivá. Vzala jsem do ruky první kámen. „Tak já bych si přála, aby mě matikářka už nezkoušela, a dala mi na vysvědčení trojku!“ Kamarádky se rozesmály, věděly, jak s matikou válčím.

„To by musela ležet v nemocnici, aby tě nezkoušela!“ smály se. „Tak ať,“ povídám já, „když přání, tak přání!“ A vzala jsem do ruky druhý kámen. „Chci, aby se mnou začal chodit Adam ze třeťáku! A vykašlal se na tu svou Markétu!“ povídám dál.

A holky zase dostaly výbuch smíchu. Vzala jsem do ruky třetí kámen, když vrazil do mého pokoje mladší bráška. „Ty už sem nelez!“ zařvala jsem na něho.

„Zalez do svého pokoje a nevylézej z postele do Tří králů!“ Ještě jsem se ani neotočila ke kamarádkám, když se ozvala za dveřmi hrozná rána. A pak šílený křik bráchy. Vyskočily jsme všechny tři a běžely se podívat, co se stalo.

Trojka z milosti

Bratr spadl ze schodů, skulálel se dolů jako pytel brambor a řval jako tygr. Otec jej naložil do auta a vyrazil s ním na pohotovost. Bratr měl těžký výron kotníku, vyražený zub a zlomenou ruku. Musel ležet v posteli.

Ve škole jsme se dozvěděly, že naše matikářka havarovala v autě. Bráška ležel ve své posteli opravdu do Tří králů, a mě učitelka z matiky do vysvědčení nezkoušela. Dostala jsem trojku z milosti. Jen na toho Adama ze třeťáku jsem čekala marně.

S Markétou se skutečně do jara rozešel, ale místo se mnou chodil jinou. Tam to nějak měsíčnímu kamenu nevyšlo. Zbyla mi poslední tři přání, já jsem ale už nikdy osud nepokoušela.

Myslela jsem na tu ženu z trhu, co mě varovala, abych si dávala pozor na svá přání. Kdoví, co by mě ještě napadlo a jak by se to zvrtlo… Měsíční kameny jsem si schovala na památku. Mám je doma dodnes v sekretáři.

Radka (63), Olomouc