„Dej tomu čas, však ten pravý se objeví,“ říkala mi kamarádka Jolana. A měla pravdu. Láska si mě našla ve chvíli, kdy jsem to vážně vůbec nečekala..

S Hynkem jsem se rozešla před dvěma lety. A od té doby ne a ne najít toho správného partnera. Ne, že bych se o to nesnažila. Právě naopak.

Chodila jsem do různých klubů, barů, na výstavy i všelijaká jiná místa, na kterých, jak jsem doufala, bych se mohla seznámit s někým zajímavým.

To se však nestalo.

Nepomohla ani seznamka

Nakonec jsem si dala inzerát na seznamku. Ozvalo se mi dost mužů a já s několika z nich vyrazila na rande. Nikam to ale nevedlo. Žádný mě neoslnil natolik, abych vůbec uvažovala o tom, že bych s ním mohla začít navážno chodit a budovat vztah.

Už jsem z toho byla frustrovaná. „Hoď se do pohody a nebuď tak dychtivá,“ říkala mi kamarádka Jolana, když jsem si jí do telefonu stěžovala, že moje další rande zase nedopadlo. „Já toho svého pana „božského“ snad nikdy nenajdu. “ Jolana si povzdechla.

„Ale najdeš, jen nesmíš tolik tlačit na pilu.“ Po týdnu jsem si profil na seznamce zrušila.

Zasněně jsem hleděla na řeku

Když přišlo jaro a s ním i teplé večery, nebavilo mě být doma sama. Vytáhla jsem ze sklepa své staré zaprášené kolo a rozhodla se, že se alespoň projedu kolem rybníka.

Ujela jsem asi deset kilometrů a s dobrým pocitem, že jsem udělala něco pro své zdraví, jsem se cestou domů zastavila u stánku s točeným pivem.

Kousek dál bylo molo a půjčovna lodiček a šlapadel. Vychutnávala jsem si pěnivý mok a snila o tom, jak by bylo pěkné si s někým po řece vyjet. A v tom mi někdo poklepal na rameno.

Padli jsme si do oka

Polekaně jsem sebou škubla. „Omlouvám se, nechtěl jsem vás polekat,“ omlouval se sympatický muž. „Jsem Vašek,“ dodal a pomohl mi vstát. „Daniela,“ řekla jsem. „Všiml jsem si vašeho pohledu na ty lodičky. Ta půjčovna patří mně. Kdybyste chtěla, můžeme si udělat malý okruh po řece.

“ Vašek byl velice pohledný a milý a líbil se mi. Dokonce moc. Jeho pozvání jsem přijala. Po řece jsme ten večer pluli asi hodinku. Jako poděkování za příjemný večer jsem ho pozvala alespoň na pivo a párek v rohlíku.

Báječně jsme si popovídali, potykali jsme si a, než jsme se rozloučili, vyměnili jsme si telefonní čísla.

Skočili jsme do toho po hlavě

Druhý den ráno mi zapípala smska. Byla od Vaška. „Přál mi krásné probuzení a hezké ráno. “Zahřálo mě to u srdce. Už jsem se mu chystala odepsat něco v podobném duchu, když mobil opět zapípal. „Kdybys souhlasila, rád bych si včerejší večer zopakoval.

V.“ Jak asi tušíte, souhlasila jsem. Tentokrát jsme se ale neprojížděli po řece, ale procházeli se, ruku v ruce, podél ní.

„Moc se mi líbíš,“ řekl zničehonic Vašek. „Nechtěla bys jet se mnou a pár dalšími lidmi příští týden na vodu?“ Podívala jsem se do jeho krásných očí. „A proč vlastně ne?“ prohodila jsem. Na vodu jsem vyrazila a náramně jsme si to s Vaškem užili. Po všech stránkách a se vším všudy.

Daniela M. (43), jižní Čechy