Všichni jsme toho proutníka, který svedl mou sestru, odsoudili. I v cizině měl ženu a dvě děti. Nechápu, jak jsem mohla udělat stejnou chybu?

Moje sestra Anička byla moc hodná holka. Po střední škole nastoupila do firmy plné mužů. Práce ji tam bavila a celkem slušně vydělávala. Po roce si našla vlastní byt, kam se z rodného domu odstěhovala.

Od té chvíle k nám jezdila každý druhý, třetí víkend. Byla takové naše sluníčko! Pak mi jednou prozradila s rozzářenýma očima, že se jí v práci dvoří jeden Ital, co tam taky pracuje. Ukazovala mi jeho fotky a musím říct, že vypadal skvěle.

V očekávání

Uplynul rok a Anička slavila třiadvacet. Její Alberto na oslavě u našich nebyl, musel jet do rodné Itálie, protože jeho maminka údajně onemocněla. Jak se ukázalo později, byla to výmluva.

Na oslavě nám všem Anička nadšeně sdělila, že čekají s Albertem miminko! S rodiči se domluvila, že příští neděli přivede svého vyvoleného na slavnostní oběd. To už bude z Itálie zpět!

Oběd byl nachystaný, my všichni ve slavnostním očekávání, blížila se hodina, kdy nám měl být budoucí člen naší rodiny oficiálně představen. Čas běžel a mladý, zamilovaný pár, budoucí maminka a tatínek, si dávali na čas. S dvouhodinovým zpožděním dorazila naše Anička sama.

Rodina

Oči měla rudé od pláče. Až po notné době jsme z ní dostali, že ji Alberto opustil, a navíc se nechal pracovně převelet do Itálie, kde má vlastní rodinu. Ženu a dvě děti… Anička se se situací vyrovnala kvůli miminku naštěstí rychle. My jsme pro ni byli rodina a u nás měla podporu.

Dva týdny před porodem se dočasně nastěhovala k nám. Její dcera Eliška přišla na svět a od prvního okamžiku byla zahrnována láskou. Neměla sice v rodném listě uvedeného otce, ale nikdo z nás to neviděl jako problém, dokonce jsme si říkali, že je to tak lepší.

Eliška bylo zlatíčko a Anička skvělá maminka. Snažila jsem se sestře pomáhat, jak to šlo. Bydlela už zase ve svém garsonce a já ji chodila dvakrát týdně hlídat malou. Pracovala jsem nedaleko v mateřské školce. Tam si ve třech letech Elišku vezmu, těšila jsem se.

Za dveřmi

Když jsem tam jednou zase přišla, ve dveřích mě vítala vyděšená Anička slovy: „Ségro, on je tady!“ Volala jí kolegyně z práce, že Alberto přijel do firmy a mezi řečí utrousil, že se rozvádí. Hned druhý den sestru kontaktoval.

Prosil ji, že by chtěl vidět dceru, že ho mrzí, jak se zachoval, ale teď by prý chtěl vše napravit. Anička byla rozhodnutá, že mu Elišku neukáže. Toho dne mě prosila, zda bych nepřišla malou pohlídat. Jen co odešla, zazvonil zvonek.

Za dveřmi stál Alberto. Naprosto mě omámil už na první pohled a já jako ve snách uvěřila jeho uhrančivým očím. Nejenže jsem ho pustila dál, aby malou Elišku mohl vidět, ale během pár týdnů jsem s ním začala chodit.

Jak to dopadlo? Asi tak, jak jsem si zasloužila! Otěhotněla jsem a on mi utekl stejně jako mé sestře. Narodil se mi syn. V rodném listě nemá otce uvedeného, protože bych se musela hanbou propadnout, kdyby se moje rodina a hlavně má sestra dozvěděli pravdu.

Dana (53), Ostrava